Studenti s pohybovým postižením – základní terminologie, dopady do vzdělávání, specifické potřeby

Základní terminologie

Přestože se jedná o heterogenní skupinu, společným rysem studentů s pohybovým postižením je částečné anebo celkové omezení hybnosti (Valenta et al., 2014).

Mezi nejčastější formy pohybového postižení u studentů vysokých škol řadíme mozkové obrny, vrozené i získané vady, svalové atrofie a myopatie, zánětlivá (degenerativní) poškození pohybového aparátu (např. zánětlivé kloubní choroby, artróza), úrazy hlavy a páteře a další poúrazové stavy, deformace a malformace, stavy po amputacích (Michalík et al., 2011). Uvedené pro potřeby vzdělávání řadíme dle Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy do dvou kategorií:

  •   Student s postižením dolních končetin (C1): Student, který – s ohledem na své pohybové postižení – ke svému samostatnému pohybu nezbytně potřebuje a využívá dalších osobních zařízení, ať už se jedná o opěrné hole, nebo mechanické či elektrické vozíky.
  •   Student s postižením horních končetin (C2): Student, který je schopen horními končetinami vykonávat jen v omezené míře nebo za použití speciálních pomůcek či modifikovaných postupů činnosti, které se se studiem běžně spojují, jako je pořizování poznámek vlastní rukou, příp. i na klávesnici, manipulace s předměty a zařízeními, které jsou nezbytné pro plnění studijních povinností (fyzické knihy, psací potřeby, přístrojová technika atd.), příp. manipulace s předměty běžné denní potřeby (MŠMT, 2021).

Případně se může u studentů objevit kombinace obou kategorií.

Vedle samotné diagnózy je důležitá také doba vzniku, a sice zda se jedná o postižení vrozené, anebo získané. Kromě dalšího totiž tato informace pomůže odhalit studentovy možnosti a porozumět jeho schopnostem a dovednostem a také má velký vliv na to, jak sám student svůj zdravotní stav přijímá, má vliv na jeho motivaci a kompenzaci jeho postižení.

Vrozené tělesné postižení vzniká už v poruchách zárodku během prvních týdnů těhotenství. Na příčinách vzniku se může podílet celá řada faktorů, které působí v době prenatální, perinatální a postnatální. Mezi vrozená tělesná postižení patří např. poruchy tvaru a velikosti lebky, vady horních i dolních končetin, poruchy růstu, rozštěpové vady a centrální a periferní obrny (různé formy mozkové obrny) (Bendová, 2007).

Příčinami získaného tělesného postižení mohou být deformace, různé typy úrazů a nemocí. Nejvyšší počet tvoří poúrazové stavy míšní léze, úrazy hlavy, získané ortopedické vady dolních končetin, získané srdeční vady a další (Opatřilová & Zámečníková, 2007).

Některé výše uvedené stavy mají přesah také do kategorie F – chronická onemocnění – a naopak. Takového studenta je pak potřeba vnímat v rámci obou těchto kategorií specifických potřeb.

Autoři: Kristýna Janyšková, Simona Kostelanská, Ivan Kačur

Další specifika pohybového postižení a podpůrný vztah

Dále v textu se zabýváme tím, jaké další faktory mají vliv na studentovu studijní trajektorii, na jeho sebedůvěru a Tělesné postižení je obvykle postižení zjevné:

zejména u pohybových postižení, kdy student využívá různé kompenzační pomůcky – berle, hole, vozík je na obvykle první pohled patrné, že se jedná o studenta s pohybovým postižením. U distanční výuky to samozřejmě nemusí být tolik patrné, avšak i v tomto prostředí to lze vypozorovat.

I u studentů, kteří se pohybují bez kompenzačních pomůcek, může být postižení snadno patrné – ačkoli je pohyb samostatný, může být odlišný, případně je redukován.

  •   Dobře patrné jsou také amputace, deformace apod.

Může se ale také jednat o postižení skryté:

  •   Skryté tělesné deformity (srůst prstů nohou), svalová onemocnění, amputace apod.

Výše uvedeným se nepřímo dostáváme k otázce, jak postupovat, když se ve výuce objeví student s pohybovým postižením:

Pokud je zjevné, že student má pohybové postižení, avšak přesto nezažádal o modifikaci výuky/atestace (nezapomeňte, že studenti musí o modifikaci zažádat, nemohou ji očekávat automaticky), máte v podstatě dvě možnosti. Buď vyčkáte, až/zda se na vás student obrátí, případně – a to je na vašem zvážení – můžete studentovi podporu aktivně nabídnout vy sami. Bez zabíhání do detailů (přeci jen nevíme, zda se nejedná o studenta, který se za svůj zdravotní stav stydí) studentovi můžete nabídnout podporu ve smyslu: „kdybyste cokoli potřeboval, neváhejte se na mne obrátit”. Tím rozhodně nic nezkazíte a studenty, kteří se stydí a obtížně si k podpoře hledají cestu, tím můžete namotivovat k další komunikaci.

  •   Zároveň je možný pravý opak – student o modifikaci zažádal, prokázal svůj nárok prostřednictvím posudku funkční diagnostiky, a přesto „na něm není vůbec nic vidět”. Je zcela nevhodné takové nároky zpochybňovat či bagatelizovat závažnost studentova stavu. Jak totiž uvádíme výše, postižení a dost možná i jeho projevy, mohou být pro nezávislého pozorovatele zcela neviditelné.

Autoři: Kristýna Janyšková, Simona Kostelanská, Ivan Kačur

Dopady postižení/znevýhodnění do vzdělávání s rozlišením dle jednotlivých typů postižení

Dopady jednotlivých postižení a vad závisí na mnoha faktorech, a proto nikdy nelze vnímat skupinu studentů s pohybovým postižením, stejně tak ani s jakýmkoli jiným, jako homogenní skupinu, a to ani v rámci jedné diagnózy.

Kromě hloubky postižení totiž závisí také na době vzniku (vrozené/vzniklé), včasnosti léčby/rehabilitace, okolí (podpůrné/hyperprotektivní), osobnostních rysech daného jedince a dalších faktorech.

Dva lidé se stejnou diagnózou mohou mít zcela odlišné projevy, zcela odlišné schopnosti a dovednosti a zcela odlišné potřeby.

Ve vztahu ke vzdělávání může mít postižení pohybového aparátu vliv hned v několika oblastech, u studentů se může objevovat následující:

  •   vlivem pohybového postižení se objevuje problematická koordinace pohybů – u studentů se může vyskytovat narušení rovnováhy a koordinace pohybů, svalová ztuhlost a slabost, zpomalený a ztížený a pohyb a s tím související rychle nastupující vyčerpání;
  •   zvýšená únava (důvodem může být neurologická příčina, např. u mozkových obrn, z důvodu bolesti či jako vedlejší efekt farmakologické léčby);
  •   postižení může dále mít vliv na grafomotoriku (zpomalený a narušený psaný projev, či zhoršení výsledků detailní práce horních končetin vlivem narušení jemné motoriky);
  •   z hlediska hrubé motoriky, lokomoce, jsou narušeny studentovy výsledky v pohybových aktivitách, jeho zdravotní stav má vliv na průběh a plnění praktických činností (např. odborných praxí a exkurzí), problematické může být také dlouhé setrvání v jedné pozici (stoj, sed), kdy může student pociťovat potřebu změny této pozice, potřebu protažení atp.;
  •   objevuje se zpomalené pracovní tempo;
  •   znesnadnění řečového projevu (zejména z důvodu narušené funkce mluvidel, ale také vlivem stresu, vlivem přidruženého sluchového postižení či z důvodu spasticity mluvidel);
  •   slabá koncentrace pozornosti;
  •   částečná či úplná závislost na technických pomůckách či opatřeních (bezbariérovost prostor, kompenzační pomůcky) či na externí fyzické pomoci (asistence, dopomoc);
  •   student může zažívat tzv. „činnostní” deprivaci, kdy mu zdravotní stav nedovoluje dělat to, co by si přál;
  •   mohou se objevit poruchy sebepojetí, např. zkreslené sebehodnocení;
  •   možné bariéry při navazování sociální interakce;
  •   redukované životní a sociální zkušenosti (objevit se může také podnětová deprivace z nedostatku zájmu a interpersonálních kontaktů), snížené porozumění „agendám” jakéhokoli charakteru (tedy např. studijnímu řádu, studijnímu informačnímu systému dané univerzity);
  •   možné oslabení vůle a motivace;
  •   studenti se mohou potýkat se stigmatizací či zkresleným hodnocením okolí;
  •   atypické či dokonce patologické stereotypy mohou vést k druhotnému zdravotnímu postižení (např. dlouhodobé používání berlí či mechanického vozíku může vést k poškození kloubů horních končetin) (Michalík et al., 2011).

Pohyb a jeho význam:

  •   Pohyb působí na socializaci člověka i na vývoj jeho osobnosti, ovlivňuje samostatnost, fyzické a psychické zdrav, působí na schopnost komunikovat, na schopnost vyvíjet cílenou, smysluplnou aktivitu, zprostředkovává interakci. Může se odrážet v oblasti poznávacích procesů, vůle, emocionality, vztahů, má vliv na vzdělávání v průběhu celého života.
  •   Uvedené má nezanedbatelný vliv na studentův dennodenní život jak přímo v procesu vzdělávání, tak i mimo něj – ovlivňuje dopravu studenta na fakultu a zpět, pohyb po budově fakulty, přístup do knihoven, studoven, menz i fungování mezi ostatními studenty. Tato redukce pohybových aktivit, v některých případech i částečná až úplná imobilita, má zásadní vliv na kvalitu života studenta, jeho soběstačnost a přístup k životním příležitostem (Michalík et al., 2011).

Autoři: Kristýna Janyšková, Simona Kostelanská, Ivan Kačur

Specifické potřeby studentů této skupiny (s rozlišením C1/C2 a jednotlivých typů postižení)

Pro úspěšné vysokoškolské studium potřebuje student s pohybovým postižením nejen potřebné dispozice pro dané studium, vědomosti a studijní návyky, ale také dovednosti a návyky využívat svůj vlastní potenciál k co nejvyšší možné soběstačnosti.

Při styku s takovou překážkou, kterou student není schopen vlastními silami překonat, je na místě odpovídající míra podpory, asistence, dopomoc (Květoňová, 2007).

Studenti kategorie C2 mají nárok na zpřístupnění mluveného slova (zapisovatelský servis), při práci s psaným textem mají nárok na časovou kompenzaci a na editovatelné elektronické dokumenty, při práci se symbolikou a grafikou mají nárok na časovou kompenzaci a na editovatelné a needitovatelné elektronické dokumenty.

Při práci s technologiemi, příp. fyzickým materiálem, při výuce a studiu mají studenti kategorie C2 nárok na časovou kompenzaci, studijní asistenci a příležitostnou pedagogickou intervenci.

Studenti kategorie C1 pak v této oblasti mají nárok na příležitostnou/přechodnou/soustavnou pedagogickou intervenci.

V oblasti osobních potřeb souvisejících se studiem pak mají obě kategorie studentů nárok na příležitostnou/pravidelnou/trvalou osobní asistenci, studenti kategorie C2 pak nadto ještě mají nárok na prostorovou orientaci (MŠMT, 2021).

Autoři: Kristýna Janyšková, Simona Kostelanská, Ivan Kačur

Specifika komunikace studentů s tělesným postižením

Tělesné postižení může mít vliv také na komunikaci. Proto je vhodné věnovat pozornost možným odlišnostem, které se mohou u studentů objevit (nejčastěji hovoříme o studentech s obrnami, po úrazech), a to i v online prostředí.

Neverbální komunikace:

  •   mimika – může být odlišná od majority, dokonce nemusí mít standardní význam (záškuby v obličeji, mimovolní grimasy, smích, pláč, …);
  •   pantomimické projevy – mohou být značně redukovány nebo neadekvátně aktivizovány (např. u jednostranných ochrnutí);
  •   složkou neverbální komunikace je také posturika, čili vzájemné postavení komunikačních partnerů (stojící/sedící na vozíku, jedinci nápadně malého vzrůstu, …).

Verbální komunikace:

  •   formální narušení plynulosti řeči – odlišné článkování (např. z důvodu „nedodýchnutí“), zakoktávání, prodlužování slabik či další odlišnosti, které ve výsledku mohou mít vliv na zhoršené porozumění studentovu mluvnímu projevu;
  •   artikulační poruchy.

Zásady pro komunikaci s osobami s tělesným postižením dle Národní rady osob se zdravotním postižením (2006) (vybrány byly ty, které mají vztah k distanční výuce, a za tímto účelem byly drobně upraveny):

  •   komunikujeme zásadně se studentem s postižením, a nikoliv s jeho případným doprovodem;
  •   dbáme, aby student s pohybovým postižením měl ve svém dosahu nezbytné kompenzační pomůcky. Tím zvyšujeme jeho jistotu a soběstačnost;
  •   zvláště při delších jednáních dbáme na časový prostor na použití WC;
  •   nemá-li student s tělesným postižením žádné jiné omezení (např. smyslové, mentální), komunikujeme s ním zcela normálně bez zdůrazňování toho, že víme o jeho postižení.

Autoři: Kristýna Janyšková, Simona Kostelanská, Ivan Kačur

Závěrem této kapitoly

Pohybové postižení může studenta ovlivňovat nejen po stránce pohybu, ale zasahovat může také do komunikace, sociální interakce, sebevědomí, soustředění, potažmo do všech oblastí studia.

Konkrétní dopady postižení jsou u každého studenta jiné, proto je dobré věnovat pozornost individuálním projevům, historii a životním zkušenostem daného jedince a dalším proměnným, které mají vliv na utváření jeho stavu.

Užitečné odkazy

Zdroj: https://rdvs.cz/backend/softresource/crprozcestnik/contents/update/190