Sociální opora

Co vás napadne, když se řekne sociální opora a koho byste zařadili do svého okruhu?

Podle Sullivana (2010) tvoří sociální opora třetí kategorii copingových strategií. Především mladí lidé mívají mnohem více sociálních kontaktů a během distanční výuky mohou o tento velmi důležitý zdroj opory přijít. Dostatek sociální opory je také řazen k protektivním faktorům mezi vysokoškolskými studenty vůči akutním stresovým poruchám apod. (Ye et al., 2020) a celkově zvyšuje psychické zdraví jedinců.

Velmi důležitou úlohu má rodina a přátelské vztahy jako prevence negativních důsledků stresu i u lidí se SP a na jejich přizpůsobení na univerzitě (Fleming et al., 2018; Murray et al., 2013). Ovšem ukazuje se také, že mohou mít větší problém vyvažovat své studijní a nestudijní aktivity, kam patří například zaměstnání, sociální aktivity a rodinné povinnosti. Studující se SP tráví často významně méně času nestudijními aktivitami, protože mají některé povinnosti navíc, jako je organizování speciálních úprav a své podpory při studiu. Často se také oproti svým vrstevníkům musejí učit delší dobu (Reed & Kennett, 2017). Možná i v důsledku toho mohou cítit méně sociální opory (Heiman, 2006).

Na druhou stranu tento problém je pravděpodobně rozšířený i mezi ostatními vysokoškolskými studujícími, protože Americká asociace pro zdraví na vysokých školách (American College Health Association), uvádí že v jejím dotazníkovém šetření v roce 2021 uvedlo 53 % studujících, že se během posledního roku cítili někdy osaměle. Zajímavé je, že tyto výsledky zřejmě nebyly ovlivněny pandemií, protože v 2014 uvádělo osamělost dokonce 59,2 % studujících.

Míra potřeby socializace je samozřejmě velmi individuální, a ne vždy platí úměra, že s větším počtem kontaktů automaticky vzrůstá sociální opora, kterou pociťujeme (více lidí neznamená více spokojenosti). Důležitější, než kvantita je kvalita daných vztahů (Murray et al., 2013).

Během distanční výuky mohou studující o velké množství sociální opory od spolužáků, kamarádů i vyučujících přijít, protože nemusí vnímat online kontakt jako dostatečný. Jak moc to bude pro jedince problematické, patrně záleží na tom, na jakou míru sociální opory byl zvyklý dříve. Pro jedince, kteří jsou zvyklí na hodně sociální opory a kontaktu, může mít distanční výuka a izolace horší dopad, způsobuje jim výraznější pocity osamocení (Szkody et al., 2020).

Řešením mohou být online setkání studentů zorganizovaná univerzitou, případně alespoň podpora takových setkání, krátký čas během online přednášek věnovaný sdílení aktuálních situací v životech studentů, tipů, jak zvládají učení doma nebo jen zajímavých zdrojů, které objevili. Protože studující se mohou během online výuky cítit zavaleni úkoly, může být vliv univerzity/fakulty/katedry na zorganizování takových setkání velmi důležitý.

Stejně tak je vhodné zapojení do zájmových aktivit na univerzitě (spolků), vrstevnických skupin, které mohou pořádat poradenská centra, případně i terapeutických skupin nebo i zapojení do podobných aktivit mimo univerzitu. Víte, jaká je nabídka takových aktivit na vaší fakultě? Zapojujete se do dění univerzity i mimo výuku?

Autor: Anna Vozková