Podpora psychického zdraví v době distanční výuky
Během pandemie začala být otázka psychického zdraví mnohem důležitější než kdy jindy. Jak uvádí NÚDZ (Národní ústav duševního zdraví) ve své tiskové zprávě, „v souvislosti s pandemií covid-19 a souvisejícími restriktivními opatřeními vzrostl v květnu 2020 výskyt duševních onemocnění u dospělé populace ČR téměř na 30 %.“
Podle jejich posledního výzkumu z listopadu 2020 výskyt duševních onemocnění neklesá, odborníci naopak upozorňují na další možné zhoršení. V předchozích obdobích se jednalo o 20 % populace, nárůst je to tedy velmi významný – článek zde (Národní ústav duševního zdraví, 2021).
V rámci vysokých škol je důležité zmínit, že zvláště vysoký výskyt duševních onemocnění je u mladých dospělých. Podle dat NÚDZ se zvýšil oproti předpandemickému období výskyt deprese a rizika sebevražednosti 3x a výskyt úzkostných poruch 2x.
Z těchto dat také vyplývá, že psychické problémy nejsou vůbec ojedinělým problémem, jak se můžeme někdy domnívat. A vysokoškolsky vzdělané populaci se rozhodně nevyhýbají. Z dalších dostupných statistik vyplývá, že v roce 2021 v Americe uvedlo 38,2 % studujících, že byli diagnostikováni s nějakou formou psychických obtíží (American College Health Association, 2021). Lze očekávat, že u nás toto číslo nebude výrazně nižší. Jen zlomek těchto lidí se však obrátí na odbornou pomoc nebo jsou evidováni jako studující s psychickými obtížemi.
Navíc v souvislosti se zvýšeným stresem se i mezi běžně psychicky zdravou populací může objevit tzv. akutní stresová reakce, která se dle MKN-10 rozvíjí u „jedinců bez zjevné duševní poruchy v reakci na výjimečný fyzický a duševní stres“. Její symptomy jsou proměnlivé a zahrnují počáteční stav „zármutku”, snížení pozornosti, neschopnost pochopit podněty a dezorientaci. Objevit se však může také nadměrná aktivita a roztěkanost nebo i panické úzkostné ataky (problémy s dýcháním, pocení, závratě apod.). Takováto reakce by měla zmizet do několika dnů.
Z dlouhodobého hlediska se pak mohou objevit i tzv. poruchy přizpůsobení, ty jsou reakcí na výraznou změnu nebo stresovou událost. Jedná se subjektivní obtíže, emoční poruchy, které významně zasahují do našeho sociálního fungování. K příznakům patří např. depresivní nálada, úzkost, strach, pocit neschopnosti řešit situace, plánovat dopředu, změny ve zvládání denních povinností apod. (MKN-10) V extrémním případě pak může dojít i k rozvoji posttraumatické stresové poruchy.
K tomu, abyste potřebovali vyhledat psychologickou nebo podobnou pomoc tak nemusíte mít diagnostikovanou žádnou poruchu, občas každého z nás něco vychýlí z rovnováhy. Dnes už víme, že není pouze duševní zdraví a duševní nemoc, ale že se jedná o určité kontinuum (viz obrázek 2). Každý z nás se na něm během života pohybujeme a zvýšený stres, negativní události, krize apod. nás mohou vychýlit mimo pocit duševní pohody a nemusí to rovnou znamenat, že se u nás rozvine nějaká duševní nemoc. Záleží na mnoha faktorech, jak rychle se nám opět podaří vrátit se zpátky, nicméně jsou určité změny a projevy, u kterých bychom měli zpozornět, především pokud trvají příliš dlouho a jsou pro nás výrazně neobvyklé. Kdy se tedy už „něco děje“?
Americká Národní aliance psychických onemocnění (NAMI) uvádí například následující varovné příznaky – více zde:
- významný strach, úzkost, obavy, pocity viny;
- nadměrné pocity smutku nebo vzteku;
- pocity zmatku a problémy soustředit se;
- problémy s vnímáním vlastních pocitů;
- příliš rychlé a výrazné změny nálad;
- vyhýbání se sociálním kontaktům, problém navázat s druhými kontakt, porozumět jim;
- změny spánku, pocity zvýšené únavy;
- změny v jídle – jím víc nebo výrazně méně;
- změny v sexuálním chování;
- zvýšené užívání alkoholu a dalších návykových látek;
- fyzické obtíže bez zjevné fyzické příčiny (bolesti hlavy, nevolnosti, vágní bolesti);
- problém se zvládáním každodenních úkolů;
- pocity odpojení od reality.
Zdroj: NUDZ. (2021, 6. 9.). Co je duševní zdraví? NA ROVINU. Dostupné zde (na webu se můžete dozvědět více o stigmatizaci psychických onemocnění nebo o duševním zdraví).
V tomto ohledu neexistuje jednotná rada, kritérium, které by fungovalo u každého. Pro každého je normální něco jiného a vychýlení z normy vypadá u každého jinak. Například pro introvertního člověka je setkání s kamarády jednou týdně normální, pro někoho významně společenského, kdo byl zvyklý trávit každý večer venku, už to dlouhodobě může být významná odchylka. Jak zmiňujeme výše, je potřeba vnímat vše individuálně v kontextu vás, vašich blízkých, vašich studujících nebo kolegů, případně pokud si nejste jistí, obrátit se na odbornou pomoc.
Autor: Anna Vozková