Komunikace
Prezenční a distanční výuka se zásadně liší způsoby, kterými komunikují studenti s učitelem i mezi sebou. Při prezenčním setkání velká část komunikace probíhá neverbálně – na první pohled vidíte, koho váš výklad baví a kdo se nudí, studenty můžete povzbudit očním kontaktem atd. O tyto formy komunikace a zpětné vazby v distanční výuce přicházíme.
Na druhou stranu je komunikace v distanční výuce mnohem více individualizovaná. Když v prezenční výuce položíte otázku skupině studentů, většinou očekáváte jednu nebo několik málo odpovědí. Pokud v distanční výuce položíte stejnou otázku třeba formou kvízu, dostanete odpověď od každého. Individualizovaná komunikace je pro vzdělávání velmi cenná, ale je také časově náročná. Je rozhodně vhodné do výuky zařazovat nejrůznější aktivity, počítejte ale také s časem, který na ně potřebujete jako vyučující.
Nezapomeňte v distanční výuce studentům nabídnout komunikační kanály, kterými se s vámi mohou spojit. Počítejte jak s otázkami k obsahu výuky, tak s organizačními dotazy. Nebojte se jasně deklarovat, že nemůžete být k dispozici 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Můžete si v rozvrhu pro každý kurz vyhradit pravidelný čas („konzultační hodiny“), kdy se budete dotazy zabývat, případně i budete k dispozici na chatu nebo připraveni k videokonferenčnímu hovoru. Konzultace mohou být kratší, měly by ale být četnější než v prezenční výuce.
Nabídněte další komunikační kanály, kterými mohou studenti o výuce ve vašem kurzu komunikovat mezi sebou. Výběr vhodného nástroje můžete nechat na studentech – zvolí prostředí, které budou rádi používat. Komunikaci mezi studenty sledujte, reagujte na ni ve výuce, ale nevstupujte do ní příliš aktivně. Získáte cennou zpětnou vazbu, která vám pomůže výuku zkvalitňovat. Uvědomte si, že pokud takovéto komunikační prostředí studentům nevytvoříte, vznikne bez vás – a o zpětnou vazbu tak přijdete.
Přemýšlejte, jak studenty pro výuku motivujete. Nezapomínejte jim ukázat, kolik se toho už naučili. Oceňte pokrok, kterého dosáhli.