Další doporučené přístupy

Na základě následujících výpovědi se pokusíme shrnout, jak se jednotliví studenti se zrakovým postižením se situací online výuky vypořádali:

„Zatímco se online výuka v předchozím semestru zkoušela „nanečisto“, v letošním školním roce už se z ní stal denní chleba. Chybějící kontakt se spolužáky ale i s vyučujícími, celé dny strávené u počítače, ale i větší pohodlí – to všechno potkalo každého současného studenta či studentku. Jak se ale studuje online se zrakovým postižením?
Je zřejmé, že online výuka určitě sedí každému z nás jinak. Někomu plně vyhovuje, někdo s ní zápasí. Nejinak tomu je i v případě zrakově postižených. V následujícím článku budu popisovat vlastní zkušenosti, které jsem doposavad nasbírala. Neznamená to však, že to tak vnímají všichni…“

Online výuka mě zaskočila na Erasmu
„Mě osobně pandemie zasáhla na Erasmu, a tak jsem své první zkušenosti s online výukou musela nasbírat právě tam. Dříve jsem nepatřila mezi největšího znalce a fanouška videohovorů a různých chatovacích platforem. Používala jsem WhatsApp a Skype, pro chatování pak převážně Messenger. O to více mě znejistilo, když má hostující univerzita přišla s tím, že pro výuku bude používat několik vzdělávacích a chatovacích platforem, o kterých jsem nic netušila. Jednalo se třeba o aplikaci Matrix, v rámci které jsme do každého předmětu měli vytvořenou skupinu, do které přispívali jak studenti, tak vyučující.
Samotná výuka pak probíhala až na jednu výjimku pomocí videokonferencí, a to v programu Big Blue Button nebo přes Zoom. Začátky byly krušné, co si budeme povídat. Všechny aplikace jsem se musela naučit ovládat pomocí hlasového výstupu. Naštěstí mi v tom pomohlo tamní centrum pro studenty se specifickými potřebami, ale i různé tutoriály a asistence rodiny a přátel.“

Na domovské univerzitě jako znalec
„Druhý online semestr, tentokrát už na domovské univerzitě, se po dvou dnech (ano, dvou dnech) přesunul z prezenční opět do online výuky. Potěšilo mě však, že jsem narozdíl od spolužáků už uměla většinu online softwaru používat. Dostala jsem se mnohdy tak i do role poradce. Jedinou aplikací, kde mi znalosti chyběly, byl MS Teams, i ta mi ale především kvůli své dobré přístupnosti pro odečítače obrazovky brzy nečinila problémy.“

Jak tedy hodnotím online výuku obecně?
„Moje pohledy na ni jsou dost smíšené. Největším problémem je pro mě asi nemožnost lidského kontaktu. U ostatních studentů tento problém částečně nahrazuje kamera. Ta však v případě studenta se zrakovým postižením není příliš efektivní. Možná si řeknete, že přece ostatním do obličeje nevidím ani při prezenční výuce. To je sice pravda, přesto pohled do tváře nahrazuje lidská přítomnost kolem vás, ruch třídy nebo prostě to, že si člověk před hodinou může popovídat se spolužáky, probrat zkoušky, úkoly ale i jiné radosti a strasti studentského života. V online světě se to vše vytrácí a jediné, co vám zbyde, je zařízení, ze kterého se ozývají známé i méně známé hlasy.
U těch známých je to samozřejmě lepší – umíte si hlas spojit s někým, koho znáte osobně, a to ať už učitelem, tak spolužákem. V těch neznámých však vašim jediným vjemem je jejich hlas. Stalo se mi tak, že mě celý semestr vyučovala profesorka, kterou jsem mohla poznat jen pomocí jejího hlasu.“

Hodina i ve vlaku
„Na druhou stranu se ale můžete připojit kdekoliv a odpadá vám tak trable s dojížděním nebo třeba s tím, jak trávit dlouhé pauzy mezi hodinami. Hodinu už jsem tak sledovala třeba i cestou vakem. Na druhou stranu bývá často problém se na vše soustředit, především, když vám během výuky chodí různá upozornění na poštu a zprávy z jiných stránek.“
Zapnutá kamera je pro mě hodně zvláštní pocit
„Během výuky nemám problém si zapnout kameru, ale necítím se při tom dobře. I když mi samotná kamera příliš užitku nepřinese, snažím se komunikaci usnadnit alespoň ostatním. Problémem je, že nemůžu kontrolovat, jestli je kamera správně nastavená, jestli jsem v ní vidět celá nebo co je zrovna v pozadí. Už jsem v tom získala cvik, ale když zrovna není kamera vyžadována, raději ji nechávám vypnutou.“

Postižení se vytrácí?
„S problematikou kamer souvisí tak trochu i to, že se během online výuky dá dobře skrýt fakt, že vlastně mám nějaké postižení. Tím, že některé hodiny probíhaly zcela bez kamer se stalo, že téměř celý semestr spolužáci, které neznám osobně, ale i někteří učitelé, vůbec nevěděli o mém zrakovém postižení – a mnozí neví dodnes. To je případ třeba volitelných jazykových kurzů, kde se schází studenti z celé univerzity a vyučují je učitelé z jiných fakult. Protože se tam za celý semestr nevyskytl žádný problém se sledováním lekcí – učebnici jsem si stáhla v adaptované formě a k ostatnímu mi stačil můj hlas, mohla jsem si pro jednou užít pocit běžného studenta, který nevyžaduje žádné adaptace.
Je třeba ale dávat pozor na to, že přesun do online prostředí automaticky neznamená usnadnění pro studenty se zrakovým postižením. Problematické třeba zůstává sdílení obrazovky, které je pro odečítače obrazovek nerozpoznatelné.“

Příliš mnoho hlasů
„Poslední věcí, kterou bych ráda zmínila, je problematika kombinování online přednášky a svého hlasového výstupu v počítači. V mnoha hodinách je vyžadováno nejen poslouchat vyučujícího, ale i společně pracovat na různých úkolech nebo třeba překladech. Vzniká tím taková situace, kdy je potřeba poslouchat jak vyučujícího a spolužáky, tak hlasový výstup, který mi předčítá text. V rámci jednoho zařízení proto pro mě není možné obojí skloubit. Musela jsem přijít s novým řešením – zatímco s texty a úkoly pracuji na počítači, přednášku nechávám hrát na Ipadu. U počítače mám pak sluchátka, do kterých si pouštím hlasový výstup, takže to pak neruší ani ostatní.
Ačkoli mi po technické a praktické stránce online výuka vyhovuje, nemůžu se dočkat, až se zase vrátím do třídy mezi spolužáky.” (zdroj: Ostravská univerzita)

Autoři: Pavlína Šumníková, Lenka Dobešová

Závěrem této kapitoly

Vyhodnocujeme-li další situace vysokoškoláka, mezi neopomenutelné aktivity patří také zkoušky. Pro písemné zkoušení lze text připravit v digitální podobě a zkoušku provést písemně.

Ústní zkoušky problémem nebývají. Zápočty, seminární práce studenti se zrakovým postižením vyhotovují na dostupné technice, mnohdy za asistence osob z technického centra VŠ nebo spolužáků.

Užitečné odkazy

Seznam center pro podporu studentů se zrakovým postižením: 

  •    AP3SP (2021, 29. 8.). Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách. Dostupné z: https://www.ap3sp.cz/

 Organizace – podpora studentů se zrakovým postižením:

Autoři: Pavlína Šumníková, Lenka Dobešová