Technické/technologické přístupy k modifikacím v online výuce

Jak už bylo řečeno, distanční výuka neslyšících studentů klade na všechny zúčastněné specifické nároky v oblasti užívání digitální techniky a ICT.

Níže se zastavíme u nejčastějších studijních situací vyskytujících se v distančním vzdělávání a ke každé připojíme tipy a doporučení, jak je co nejlépe zvládnout. Při tom je třeba mít stále na zřeteli, že v praxi je vždy nutno znovu a znovu se přizpůsobovat konkrétním podmínkám a situaci.

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Organizace výuky, learning management systems a videokonference

Základním předpokladem úspěchu jakéhokoliv vzdělávání je zajistit, aby všichni zainteresovaní věděli, co, kdy a v jaké formě se od nich očekává. Proto je v podstatě nezbytné vytvořit pro každý vyučovaný předmět jakési centrální operační středisko neboli learning management system (LMS).

Jde o platformy jako Moodle či Google Classroom, příp. softwary vyvinuté pro podporu týmové spolupráce, jako je např. MS Teams či cloudové balíčky pro komunikaci a spolupráci, např. Office 365 Education. Všechny tyto nástroje umožňují asynchronní práci studentů bez přímé interakce s vyučujícím v reálném čase, jež by měla být základem každé kvalitní distanční výuky. 

V univerzitní praxi se pro tyto účely osvědčila platforma Moodle, která mj. umožňuje:

  •   na jednom místě shromáždit a přehledně zveřejnit všechny důležité informace týkající se organizace výuky, jako jsou sylaby, podmínky úspěšného zakončení předmětu, deadliny pro odevzdávání domácích prací aj.;
  •    vést přehlednou evidenci o průchodu jednotlivých studentů předmětem, k čemuž lze využít různých funkcí, jako je sledování plnění jednotlivých úkolů dle kritérií, která nakonfiguroval vyučující, přehled docházky, získávání odznaků, udělování certifikátů aj.;
  •   shromáždit a dle potřeby zveřejňovat studijní materiály, jež mohou mít textovou, audiovizuální aj. podobu;
  •   vytvářet široké spektrum interaktivních výukových a testových aktivit; 
  •   odevzdávat domácí práce a vytvářet tak portfolia jednotlivých studentů, přičemž ke všem aktivitám, jež studenti v Moodlu provádějí, lze poskytovat efektivní zpětnou vazbu;
  •   cíleně podporovat vzájemnou spolupráci mezi studenty.

Jakkoli je používání LMS důležité při vzdělávání obecně, u distanční výuky neslyšících studentů je v podstatě nezbytné, protože se díky němu ani studenti, ani vyučující nemusejí obávat, že se ke studentům nedostanou informace, jež vyučující sdělil pouze ústně, nebo se k nim dostanou, ale ve zkreslené podobě.

Jako alternativa situací, při kterých by se během kontaktního vzdělávání vyučující a studenti sešli osobně, jsou v distančním vzdělávání často využívány tzv. videokonference. Probíhají v reálném čase a k dispozici je nespočet platforem, na nichž je lze realizovat. Každá z nich má své výhody a nevýhody. Na základě intenzivních osobních zkušeností se domníváme, že pro videokonferenci, jíž jsou přítomni také neslyšící účastníci (a příp. probíhá tlumočení, přepis aj.) je nejpříhodnější platforma Zoom (spouštěná jako aplikace, nikoli přes webové rozhraní).

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilov

Přednáška

Pokud se naší přednášky realizované formou videokonference zúčastní neslyšící student, je důležité nepodcenit následující kroky:

  •   Zjistit si, co vše je nutné pro smysluplné zapojení daného neslyšícího studenta do výuky. Zjistit, zda bude probíhat tlumočení, přepis, zápis, titulkování, nebo bude student využívat poslech (např. s nějakými speciálními pomůckami propojenými se svým počítačem) a odezírání, bude pracovat s nějakým speciálním softwarem, … Vše vychází z funkční diagnostiky jednotlivých studentů a základní pravidla pro realizování všech forem podpory jsou při distanční výuce obdobná jako u prezenční výuky. V případě nejistoty je vhodné obrátit se s žádostí o konzultaci na specializované odborníky. Jako nezbytné se jeví konzultovat situaci s dotyčným studentem a samozřejmě také s tlumočníky, přepisovateli, zapisovateli atd., s nimiž budeme na přednášce spolupracovat.

Promyslet a naplánovat, jak bude probíhat tlumočení, přepis, zápis, titulkování videí aj., tzn. všechny formy podpory, které budou do výuky zapojeny. S tím by měli každému vyučujícímu pomoci odborní pracovníci specializovaných univerzitních pracovišť.

  •   Všem zúčastněným, tj. studentům, tlumočníkům, přepisovatelům atd., předem oznámit, na které platformě bude výuka probíhat (u opakovaných přednášek zachovat jednu a tutéž platformu) a zaslat odkaz k připojení.
  •   Vyučující, neslyšící student i tlumočníci, přepisovatelé a zapisovatelé by se měli před první videokonferencí naučit používat danou platformu, včetně funkcionalit spojených specificky s přítomností neslyšícího účastníka. Dále je nutné, aby neslyšící studenti, tlumočníci, přepisovatelé a zapisovatelé (a nejlépe všichni účastníci) měli staženou aktuální verzi komunikační platformy. Také se osvědčuje spojit se předem s výše uvedenými účastníky a vše „natrénovat”. Jako výhodné se ukázalo, když na začátku videokonference vyučující seznámí alespoň s některými funkcionalitami i ostatní studenty (např. skrytí okénka s tlumočníkem, používání emotikonů pro hlášení se o slovo, protože při použití hlásící se ručičky se u některých platforem úplně změní rozmístění okének s účastníky na ploše atd.).
  •   Minimálně vyučující a tlumočníci by měli mít po celou dobu trvání přednášky zapnutou kameru. Kamery a mikrofony musejí být funkční, s dobrým rozlišením a zároveň je důležité dostatečně silné a stabilní internetové připojení, aby byl přenos zvuku, a hlavně obrazu plynulý, nesekal se, nevyskytovaly se v něm „duchové” a šmouhy za pohybujícími se končetinami. Zapnutou kameru by měl mít po celou dobu přednášky také neslyšící student, protože tlumočníci, přepisovatelé, zapisovatelé aj. potřebují kvůli zpětné vazbě průběžně sledovat jeho obličej. Nejvýhodnější je, pokud mají během přednášky kameru zapnutou všichni účastníci přednášky.
  •   Čím více účastníků videokonference má zapnutou kameru, tím menší jsou okénka s jejich obrazy. Proto si neslyšící student, tlumočníci, přepisovatelé, zapisovatelé atd. potřebují mluvčí, kteří se právě projevují (v češtině nebo v českém znakovém jazyce), zvětšit. K tomu se používá funkce připínání jednoho nebo více videí (např. v platformách Zoom a G Suite se nazývají PIN, příp. MULTIPIN). Ty bohužel nejsou součástí všech videokonferenčních platforem, ale i u těch, jejichž součástí jsou, je většinou musí vyučující (resp. svolavatel videokonference) na začátku přednášky neslyšícímu studentu a tlumočníkům (resp. všem, kteří to potřebují) v nastavení povolit používat. Účastníci, kteří je používají, si potom musí vybraná videa přesunout a připnout. Na toto musí přednášející myslet a na začátku každé přednášky chvíli počkat, než si všichni vše nastaví tak, jak potřebují.
  •   S výše řečeným těsně souvisí i fakt, že veškeré změny mluvčího musí vyučující oznámit. Proto se všichni účastníci musí hlásit o slovo, počkat, až je vyučující vyvolá jménem (tlumočník i přepisovatel toto jméno zahrnou do tlumočeného projevu/přepisu), chvíli počkat a teprve pak začít hovořit. Jinak nemají neslyšící student, tlumočníci, přepisovatelé aj. nejmenší šanci zjistit, kdo právě hovoří.
  •   Vedle toho je potřeba neustále myslet na to, že přepis i tlumočení se zobrazují s několikasekundovým časovým zpožděním, jež se pochopitelně projevuje i v reakcích neslyšícího studenta, např. při odpovědích na otázky vyučujícího nebo při reakcích na jeho pokyny.
  •   Vnímat, co se na obrazovce děje, je složité a namáhavé. Sledování pouze zrakem, s minimální či nulovou sluchovou oporou je ještě mnohem namáhavější. Navíc znakové jazyky jsou svojí povahou trojdimenzionální, a na obraze jsou předávány pouze dvojrozměrně, takže porozumění je mnohem náročnější než „naživo ve 3D”. Toto je třeba mít neustále na paměti, poskytovat neslyšícímu studentovi, tlumočníkům, přepisovatelům atd. dostatek času, nespěchat, neustále si ověřovat, že vše funguje, nepřehánět délku přednášek a častěji, než je běžné při prezenční výuce, zařazovat přestávky, kdy si všichni účastníci vypnou kameru a mikrofon a na chvíli se mentálně „odpojí”.
  •   Opakovaně bylo zdůrazňováno, že neslyšící studenti vnímají vše pouze/převážně zrakem. Proto není možné, aby vyučující např. simultánně komentoval prezentaci, již sdílí na obrazovce s účastníky přednášky. Slyšící student totiž zrakem sledují prezentaci a sluchem vnímají komentář vyučujícího, ale neslyšící studenti musí přenášet zrakovou pozornost mezi prezentací a „připinovaným” obličejem mluvčího (pokud odezírá), tlumočníka (pokud přednášku sleduje v českém znakovém jazyce) či přepisem/titulky (pokud přednášku vnímá v psané češtině). Při každém sdílení obrazovky se navíc ještě zmenšuje plocha obrazovky, na níž jsou viditelné „obdélníčky s účastníky”. Z toho důvodu je nutné, aby se vyučující k tomu, co sdílí na obrazovce, vyjadřoval nikoli simultánně, nýbrž sekvenčně, tzn. poskytnout vždy dostatek času na sledování prezentace (obrázku, filmu…) a pak dostatek času na sledování komentáře vyučujícího.
  •   Obecně je vždy užitečné, pokud vyučující – samozřejmě v souladu se svými pedagogickými postupy a záměry – neslyšícímu studentovi, tlumočníkům, přepisovatelům, zapisovatelům atd. předem poskytuje (nejlépe v LMS) k prostudování podklady, z nichž bude při výuce čerpat, s nimiž bude pracovat a příp. je bude sdílet na obrazovce. To platí i při prezenční výuce. Při distančním způobu vzdělávání je to ještě důležitější a vztahuje se to na veškeré podklady, jež budou při výuce využívány, tzn. i na studentské referáty atd.
  •   Zatímco tlumočníci jsou vidět na obrazovce, přepisovatelé mají při přednášce kameru většinou vypnutou. Přepis se zobrazuje buď ve formě titulků (zobrazitelných všemi účastníky přednášky a někdy také ve formě souvislého dokumentu přístupného v rámci dané videokonferenční platformy), nebo v samostatném dokumentu (Text on Top, Google Doc. aj.), k němuž mají přístup ti účastníci přednášky, kterým vyučující nebo přepisovatel zašle přístupový odkaz. Na formě výstupů vhodné pro danou přednášku je potřeba se předem domluvit s přítomným neslyšícím studentem a přepisovateli (mj. proto, aby byli všichni na konkrétní formu přepisu adekvátně technicky připraveni a aby všem zainteresovaným forma přepisu vyhovovala – např. neslyšící studenti, kteří mají také specifické poruchy učení, potřebují přepis ve speciálním formátování).
  •   V každém odborném diskursu se objevuje mnoho odborných termínů. Pro zvýšení přehlednosti a jasnosti výkladu je vhodné, aby vyučující všechny odborné termíny, vlastní jména atd. psal do chatu, na sdílenou tabuli nebo jiné médium, jež se všem přítomným zobrazují na obrazovce. Pro neslyšícího studenta, tlumočníky, přepisovatele, zapisovatele atd. je to nezbytnost, pro ostatní studenty příjemný bonus přispívající k efektivnímu průběhu přednášky.

Na obrázku 4 je vlevo zachycen monitor neslyšícího studenta, který se účastní distanční výuky, při níž mají studenti sledovat pracovní materiál a zároveň prezentaci. Tato výuka není z hlediska neslyšícího studenta vyučujícím optimálně zorganizovaná. Neslyšící student má navíc nevhodně uspořádané činnosti na obrazovce, konkrétně (a) má komunikační platformu zobrazenou přes celou obrazovku, takže mu okénko s přepisem překrývá prezentaci a videa s účastníky videokonference, (b) nemá „zapinované” (zvětšené a na obrazovce vhodně umístěné) okénko s vyučujícím a (c) celkově má nevhodně zvolené zobrazení všech okének, překrývají se mu a student v podstatě není schopen výuku sledovat.

Vpravo (opět na obrázku 4) je stejná výuka s vhodnou organizací výuky ze strany vyučujícího – v jednu chvíli studenti pracují buď s prezentací, nebo s pracovním materiálem. Student má navíc funkčně uspořádanou plochu monitoru, tzn. v jedné části obrazovky má spuštěnou platformu s vlastní videokonferencí (sdílená obrazovka s prezentací/pracovním materiálem) a okénko s vyučujícím a v druhé části má otevřený dokument s přepisem. Vedle toho ještě po výuce dostane zápis z výuky, který vytvořil zapisovatel.

Obrázek 4. Monitor neslyšícího studenta, který se zúčastní distanční výuky vedené formou videokonference: vlevo; nevhodná organizace výuky a uspořádání činností na ploše monitoru, vpravo vhodné vedení výuky a přehledné uspořádání činností na ploše).

Zdroj: Holubová, K. (2021). Monitor neslyšícího studenta, který se zúčastní distanční výuky vedené formou videokonference.

Ačkoli se výše popsané kroky mohou jevit jako poněkud zdlouhavé, obtížné či dokonce zbytečné, apelujeme na to, aby jim vyučující věnovali dostatek pozornosti a času. Určitě se to vyplatí. Přesto stále zůstává mnoho míst, ve kterých se může něco „pokazit”. Z toho důvodu je výhodné mít tři pojistky: (1) Vědět, na koho se obrátit s žádostí o rychlou technickou pomoc (tzn. být v kontaktu např. s odborníky ze specializovaného univerzitního centra). (2) Mít se studenty, tlumočníky, přepisovateli, zapisovateli aj. domluven způsob, jak kontinuálně kontrolovat, že vše pobíhá technicky dobře, příp. jak oznamovat, že se vyskytl problém. (3) Mít předem promyšlené „plány B, C atd.” a domluvená krizová a náhradní řešení. Předejte se tak nejen časovým průtahům a komplikacím, ale také trapným momentům, kterých se obávají nejen vyučující, ale zejména neslyšící studenti: že budou zdržovat, strhávat na sebe pozornost, „vymýšlet si specialitky”, „kazit ostatním studentům výuku” a ještě v porovnání s nimi budou mít „úlevy”.

Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Interaktivní výuka (semináře, cvičení, laboratorní práce)

V základních rysech se řídíme postupy popsanými u přednášek.

Navíc je nezbytné pamatovat na následující:

  •   Ještě důležitější než u přednášek, je domluvit se se všemi účastníky na pravidlech komunikace a předávání slova, jimiž se všichni účastníci videokonference budou důsledně řídit.
  •   V průběhu interaktivní výuky potřebují někteří neslyšící studenti i tlumočníci překlikávat mezi jednotlivými „připnutými mluvčími”, popř. si je různě přesouvat na obrazovce. To vyžaduje čas a zrakovou pozornost. Na toto musí vyučující myslet a při každém střídání mluvčích vždy chvíli počkat, aby si všichni mohli vše nastavit tak, jak potřebují.
  •   Pokud se jedná o výuku interaktivní, je třeba myslet i na to, jak se bude na dění ve skupině aktivně podílet neslyšící student. Každý student je jiný a do komunikace se začleňuje po svém. Pomineme-li všechny ostatní faktory a zůstaneme přísně u komunikačního a jazykového chování, vždy je nezbytné předem se se studentem (a následně tlumočníky, přepisovateli…) domluvit, jak se bude do komunikace zapojovat. To, že některým studentům pro percepci vyhovuje znakový jazyk a jiným mluvená či psaná forma mluveného jazyka, je zřejmé. Studenti se ale liší i v tom, jak se sami vyjadřují – někteří preferují český znakový jazyk (jejich projev tlumočník tlumočí do mluvené češtiny), jiní raději píšou (např. do chatu s přepisovatelem, který jejich projev přečte nahlas), jiní mluví nahlas česky. A abychom byli důslední: Jeden a tentýž student může v různých situacích (i v rámci jedné vyučovací hodiny) přepínat mezi několika způsoby percepce a několika způsoby produkce nebo je různě kombinovat. Všichni přítomní by s tím měli počítat a být na to předem připraveni.
  •   Při dělení studentů do skupin (breakout rooms) nesmí vyučující zapomenout, že do skupiny, v níž je neslyšící student, musí vždy ručně přiřadit také tlumočníka, přepisovatele, zapisovatele atd.
  •   Výše bylo vzpomenuto, že k splavnosti výuky velmi pomáhá, když přednášející (vyučující) poskytuje neslyšícímu studentovi, tlumočníkům, přepisovatelům, zapisovatelům atd. podklady, podle nichž se mohou na tlumočení, přepis, zápis atd. připravit, nastudovat danou problematiku, osvojit si pravopis odborných termínů, vlastních jmen aj. Pokud u interaktivní výuky není možné takové podklady poskytnout, je vhodné zpřístupnit jim v dostatečném časovém předstihu alespoň rámcová témata, odborné termíny a jména, která by se v rámci interaktivní výuky mohla vyskytnout apod.

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Samostudium

Podklady k samostudiu je žádoucí umisťovat do LMS, např. Moodle.

  •   Předtočené přednášky je potřeba – na základě předcházející domluvy s neslyšícím studentem a příp. dalšími zainteresovanými osobami – s dostatečným předstihem před zpřístupněním v LMS opatřit překladem do českého znakového jazyka a/nebo titulky, příp. přepisem (v textovém dokumentu). Pokud to je jen trochu možné, je žádoucí upřednostnit audiovizuální záznamy před audiozáznamy (podcasty).
  •   Obdobně jako u přednášek postupujeme u studijních videomateriálů (filmů), příp. audiomateriálů.
  •   Textové materiály (souvislé texty, prezentace, …) se pochopitelně titulky ani přepisem neopatřují. Je samozřejmě možné zajistit k psanému textu překlady do českého znakového jazyka. Není však technicky proveditelné a ani žádoucí překládat veškeré texty, které musí neslyšící studenti přečíst a nastudovat. V rámci Univerzity Karlovy např. platí, že se překládají texty, které „nahrazují” výuku, která by při režimu prezenční výuky proběhla jako přednáška, seminář atd. s „živým tlumočením”.
  •   U neslyšících studentů se ještě více než u studentů ostatních opakovaně osvědčuje doplnit samostudium častějšími a/nebo pravidelnými konzultacemi. 

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Konzultace

I při distanční výuce by studenti měli mít možnost „konzultací s živým vyučujícím v reálném čase” (s tlumočením, přepisem, příp. zápisem, pokud některou z těchto služeb využívají), nelze je odkázat výlučně na e-mailovou komunikaci, příp. chatování v reálném čase.

Konzultace pak probíhají na videokonferenčních platformách a řídí se podobnými pravidly jako přednášky, semináře a další interaktivní výuka.

Pokud konzultace probíhají v malém počtu studentů či individuálně, není nezbytné realizovat je na videoplatformě umožňující „připínání videí”. V případě konzultací vztahujících se k předmětu, u něhož souběžně probíhá výuka formou videokonferencí, se jako užitečné osvědčuje využívat tutéž platformu jako u výuky, protože všichni zúčastnění jsou na ni už zvyklí a umí ji používat, což eliminuje příp. technické a organizační obtíže.

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Atestace

Při atestacích v zásadě platí vše, co bylo řečeno u přednášek, interaktivní výuky (seminářů, cvičení, laboratorních prací, …), samostudia i konzultací.

Zároveň jde ale o situace ještě mnohem více zatížené stresem, do jisté míry určující další studentův (často nejen studijní) osud. Proto je opravdu extrémně důležité, aby se na ně všichni přítomní dobře technicky připravili. Níže přinášíme výčet několika vybraných bodů, které v žádném případě nelze ignorovat:

  •   I u atestací je potřeba mít připravené krizové varianty pro případ, že se něco technicky pokazí. Zpravidla je však nutné volit „mnohem méně kompromisní” řešení než při běžné výuce. Například zatímco při výuce je možné v některých případech a po dohodě všech zúčastněných nahradit přepis s živým přepisovatelem automatickým přepisem, při atestacích by toto byl krok velmi riskantní a nelze se k němu uchylovat.
  •   Stejně jako při prezenční výuce je nejvýhodnější, když při atestacích působí ti tlumočníci a přepisovatelé, kteří byli přítomni na (distanční) výuce. Pokud to z nějakého závažného důvodu není možné, může tlumočit/přepisovat i jiný – náležitě odborně vybavený – tlumočník/přepisovatel. Stane-li se však, že na daný termín není možné sehnat tlumočníka/přepisovatele či tlumočník/přepisovatel svou již domluvenou účast na atestaci zruší, je nutno atestaci přesunout na jiný – z hlediska zajištění tlumočení/přepisu – příhodnější termín.
  •   Při skupinových atestacích je z důvodu přehlednosti komunikace vhodné volit zkoušení v malých skupinách, příp. ve dvojicích.
  •   Pokud je součástí atestace část, ve které studenti něco píší na papír, sleduje je při tom kamera a v určitém okamžiku mají přestat psát, je nezbytné domluvit se předem se studentem, jakým způsobem mu dáme signál k ukončení práce, když nás „přes kameru a počítač” neslyší (např. poslat mu SMS na telefon).
  •   Pokud je součástí atestace sdílené video (včetně videonahrávek s překlady do českého znakového jazyka), je nutné klást ještě větší důraz na technickou přípravu atestace, počítat např. s tím, že ne u všech studentů se bude video zobrazovat plynule, a mít pro tyto případy připravený „plán B” (např. použít OBS nebo online prezentace, např. AhaSlides).
  •   Na veškeré technické záležitosti a možné komplikace by měl vyučující myslet s dostatečným předstihem, vše včas prokonzultovat s kompetentními osobami a dobře vyzkoušet, nejlépe s těmi studenty, tlumočníky či přepisovateli, kteří budou atestaci přítomni.

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Závěrem této kapitoly

Za výuku a za to, že bude přínosná pro všechny studenty daného předmětu, je zodpovědný vyučující. Je-li součástí výukové skupiny také neslyšící student, vyučující se při distanční výuce neobejde bez jistých specifických technických dovedností, příp. i speciálního technického vybavení.

Stejně tak se bez specifických dovedností z oblasti ICT a příp. bez potřebné techniky neobejde ani samotný neslyšící student a dále ani tlumočníci, přepisovatelé aj. Jak s osvojováním potřebných informačně-komunikačních kompetencí, vymýšlením technických řešení designovaných přímo na konkrétní výukové (a potažmo i komunikační) situace, tak s půjčováním potřebného technického vybavení by měla všem výše jmenovaným pomáhat specializovaná pracoviště, jež by měla být součástí každé vysoké školy v ČR. Rady, postupy a inspiraci je možno hledat i na různých jiných platformách.

Při distanční výuce, do níž je zapojen také neslyšící student, se zřejmě více než kdy jindy projevuje, že vyučující není a nemůže být sólový hráč a že základem vzdělávání je týmová spolupráce. V tomto případě jsou členy týmu kromě vyučujících také tlumočníci, přepisovatelé, zapisovatelé, „technická podpora” a příp. další odborníci. Pro efektivní předávání informací v rámci tohoto týmu se osvědčilo přidělit všem členům týmu práva pro přístup do LMS, např. Moodle. Každopádně je nevyhnutelné zapojit je všechny do seznamu kontaktů pro zasílání informací ke každému konkrétnímu předmětu.

Již tak technicky a pedagogicky poměrně složitá situace se ještě může zneprůhlednit v případě, že máme ve výukové skupině více neslyšících studentů. V tu chvíli je pochopitelně nutno vzít v potaz individuální specifické potřeby každého z nich a vše sladit do funkčního celku (při vědomí, že ve výuce musíme zohlednit i mnoho dalších faktorů, které nesouvisejí s přítomností neslyšících studentů).

Užitečné odkazy

Na těchto odkazech lze získat mnoho užitečných technických a technologických tipů pro distanční výuku neslyšících studentů. 

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová