Zvýšená únava v online prostředí

Příčinou prokrastinace může být někdy také i jednoduše únava a nedostatek sil věnovat se danému úkolu. V online prostředí je také potřeba si dávat pozor na únavu.

Sice se většinou nemusíme pohybovat mezi učebnami nebo přebíhat z budovy do budovy, takže fyzická únava může být nižší. Na druhou stranu nedostatek pohybu, podnětů a zvýšené nároky na pozornost v online prostoru jsou problémy, které bychom neměli zanedbávat.

Vědci se Stanfordské univerzity tak přišli s termínem Zoomová únava (Zoom fatigue). Čím konkrétně je tato únava způsobena? Zaprvé, jednoduše tím, že každý z nás sleduje všechny přítomné v každém okamžiku (everyone is looking at everyone, all the time), z běžných posluchačů se stávají svým způsobem také mluvčí, i přes to, že nemluví, ostatní na ně totiž pořád koukají. Navíc tváře na monitoru mohou být příliš velké a příliš blízko. Zkuste si představit, že mluvíte běžně s lidmi na takovou dálku, jako je váš monitor právě teď, vyhovovalo by vám to?

Oproti běžným poradám nebo výuce má také online prostředí a videohovory jednu výhodu/nevýhodu. Neustále vidíme sami sebe. I když jen jako malé čtverečky, nemusí nám to být vůbec příjemné. Naštěstí některé platformy umožňují tuto funkci vypnout, na druhou stranu se nám potom může stát, že úplně zapomeneme, že máme vlastně zapnutou kameru, pokud zrovna nejsme úplně aktivní.

Během videohovoru se také nemůžeme tolik hýbat jednoduše proto, že naše kamery nejsou zatím schopné nás sledovat a pohybovat se s námi. A v neposlední řadě můžeme mít velký problém číst a vysílat signály druhého člověka, ať už proto, že ho nevidíme celého, nebo proto, že mikrofon zkresluje hlas druhého člověka. To, co tak běžně vnímáme přirozeně a podvědomě, musíme najednou dekódovat kognitivně.

Pokud vás toto téma zajímá více, doporučujeme podívat se na stránky Stanfordské univerzity a text Leightona (2021). V rámci výzkumu je možné i vyplnit dotazník o zoomové únavě – odkaz zde [1].

Jak by se podle vás daly tyto problémy řešit?

Autorky Fosslien a Duffy (2020) ve svém článku otisknutém v časopisu Harvard Business Review [2] nabízí několik tipů:

  •   umožnit studentům, ale i vyučujícímu vypnout si kameru;
  •   pamatujte na to, že je důležité se čas od času na chvilku koukat mimo monitor;
  •   mít naplánované přestávky, aby bylo možné se projít;
  •   snažte se vyhnout multitaskingu, který významně zhoršuje naši schopnost zapamatování;
  •   zkuste se ve skupině domluvit na tom, aby jejich pozadí bylo co nejjednodušší (ideálně bílá zeď), případně aby si takové pozadí nastavili virtuálně;
  •   zkuste se zamyslet, které přednášky jsou skutečně potřeba řešit v online prostředí a co je možné nahradit třeba četbou.

Kromě únavy z videohovorů také například Yaleova univerzita doporučuje zamyslet se nad tím, kolik času skutečně potřebujeme strávit u monitorů a případně se pokusit ho redukovat. Podle nich je dobré:

  •   zařazovat krátké pauzy s fyzickým cvičením (stačí jen udělat několik dřepů nebo chvilku běžet na místě);
  •   zvažte, zda během některých hodin můžete vypnout obrazovku (dát jí do režimu spánku), kamera vám může zůstat zapnutá;
  •   snažte se využívat co nejvíce nedigitálních zdrojů;
  •   zaměřte se na nastavení vaší obrazovky, také je možné pořídit si filtry na obrazovku, abyste redukovali tzv. modré světlo.

Další příklad naleznete ve článku Student Accessibility Services – zde [3].

[1] Stanford. Study about your experience while attending video conferences. Stanford. Dostupné z: https://stanforduniversity.qualtrics.com/jfe/form/SV_3f9xepi9ryP7WK2

[2] Fosslien L., Duffy. M. W. (2020, 29. 4.). How to Combat Zoom Fatigue. Harvard Business Review. Dostupné z: https://hbr.org/2020/04/how-to-combat-zoom-fatigue

[3] Student Accessibility Services. (2021, 6. 9.). Scrren Time Reduction and Self-Care Tips. Yale University. Dostupné z: https://sas.yale.edu/covid-19/screen-time-reduction-self-care-tips#

Autor: Anna Vozková