Studenti se specifickými poruchami učení – základní terminologie, dopady do vzdělávání, specifické potřeby

Základní terminologie

Studenti se specifikovanou poruchou učení (dále jen studenti s SPU) patří mezi studenty se specifickými potřebami a dle Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací veřejným vysokým školám [1] je řadíme do kategorie D.

Rozhodujícím aspektem pro zařazení do uvedené kategorie je tzv. funkční princip, při němž není rozhodující samotná diagnóza, ale její praktický dopad na činnosti související se studiem konkrétního oboru nebo programu. Platí přitom pravidlo, že existuje velmi velká variabilita potíží jedinců s SPU (tj. jednotlivých „dys”), ale i v jejich závažnosti, proto musí být vždy poskytování podpůrných opatření a modifikací ve studiu vázáno na důkladný rozvoj potíží a specifické potřeby konkrétního studenta (např. s ohledem na studijní obor).

Napříč odbornou literaturou se setkáváme s širokou formulací termínu specifických poruch učení. Obecně lze říci, že specifické poruchy učení představují obecný termín pro heterogenní skupinu poruch s nejasnou etiologií a nejasnými vzájemnými vztahy. Jedná se o zastřešující pojem pro jednotlivá označení deficitů zejména ve čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie), matematice (dyskalkulie) a deficitu ve vývoji pohybové koordinace (dyspraxie) (Zelinková, 2012), které se objevují v různé míře závažnosti. Mezi méně časté a méně závažné typy specifických poruch učení řadíme dyspinxii (specifická porucha kresebných schopností) a dysmuzii (specifická porucha hudebních schopností). Jednotlivé typy specifických poruch učení se velmi často kombinují, výskyt tzv. čistých typů je spíše vzácný (časté jsou např. kombinace dyslexie a dysortografie, příp. dysgrafie a dysortografie, aj.). Mnohdy se také vyskytují v komorbiditě se specifickými poruchami pozornosti (ADD/ADHD) (Smečková, 2013).

Je nutné doplnit, že specifické poruchy učení nejsou zapříčiněny nepodnětným rodinným prostředím ani nevhodnou výukou, a nesouvisí s inteligencí. Přes počátek v dětství jsou zpravidla celoživotním problémem a mají vliv na způsob, jakým daná osoba zpracovává informace a užívá gramotnostní dovednosti. Proto také ovlivňují průběh vzdělávání a mohou mít dopad na úspěšnost při studiu na VŠ. Vzhledem k vyšším nárokům na studium a samostudium se mohou problémy zvýraznit u vysokoškoláků, kteří již na střední školy měli specifické poruchy učení do jisté míry kompenzovány. Ve spojení s ADD/ADHD se mohou vyskytovat problémy v exekutivních funkcích, které jsou velmi významné pro úspěšné studium na VŠ (zejména plánování a organizování aktivit, sebekontrola, kognitivní flexibilita, pracovní paměť).

Jedinci s těmito poruchami by měli zvážit typ studovaného oboru, volit ho s ohledem na specifické zvláštnosti svých obtíží, ale také v souladu se svou motivací a dalšími předpoklady pro studium. Mezi silné stránky jedinců se specifickými poruchami učení patří kreativita, schopnost logického usuzování či dovednost plnit úkoly konstrukční povahy. Často se u nich projevuje nadání v oblasti technických programů, umění, programování, modelování či designu (Bartoňová, 2019). Protože vysokoškoláci s SPU museli v řadě případů překonávat překážky na nižších stupních vzdělávání, mohou mít silnou motivaci pro studium daného programu.

Specifické poruchy učení ovlivňují emoční projevy dané osoby, která může trpět pocity úzkosti, pocity, že vynaložené úsilí neodpovídá výsledku. Může mít problémy zvládat situace, které vyžadují vyšší míru frustrační tolerance. Nejčastějšími negativními emocemi, které tuto poruchu doprovází, bývá úzkost, přecitlivělost a nedostatek sebedůvěry. Objevovat se může skleslost, deprese, melancholie. Specifické obtíže mohou mít dopad na pracovní uplatnění, proto je vhodné, když ještě i v průběhu vysokoškolského studia jedinec pracuje na posílení svých kompenzačních strategií a vyrovnávání se svým handicapem. Způsob zvládání vysoké školy ovlivňuje emoční nastavení jedince s SPU, jeho sebepojetí a spokojenost, případně může mít podíl na rozvoji sekundárních psychosomatických obtíží.

[1] Viz https://www.msmt.cz/file/54834/

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková

Typologie specifických poruch učení s důrazem na projevy v dospělosti

Dyslexie: Manifestuje se v dětství obtížemi ve výuce čtení a v rozvoji čtenářských dovedností. Následně má vliv na vzdělávací obsahy, které jsou na čtenářský výkon vázány, dále i na životní situace, které dovednost čtení vyžadují. Charakteristickým znakem dyslexie je narušení v oblasti rychlosti a/nebo přesnosti čtení slov, sekundárně pak může být narušeno porozumění čtenému textu. Potíže nesouvisí s věkem nebo se základními poznávacími schopnostmi a dovednostmi. Dle většiny předních odborníků je zakládající příčinu dyslexie považován deficit fonologické složky jazyka (Lyon et al. 2003). Kromě čtení se proto obtíže jedinců s dyslexií projevují v celé řadě dalších oblastí, které se opírají o fonologické procesy – např. krátkodobá verbální paměť, párové asociativní učení, rychlé jmenování, opakování slov a pseudoslov. V dospělosti se tak dyslexie může projevovat nejen pomalým čtením nebo obtížemi v porozumění odborného textu, ale také obtížemi ve vyjadřování.

Vzhledem k tomu, že řada potíží je vázána na jazykové deficity (tzv. language based learning disorder, Vitásková, 2010), nepřekvapí nás, že jedinci s dyslexií mohou mít problém v cizím jazyce, a to nejenom v oblasti čtení, ale v osvojování cizího jazyka vůbec. Přitom vysokoškolské studium v řadě případů nárokuje osvojení cizího jazyka na vyšší úrovni, případně je vyžadována ve studijním programu znalost více jazyků.

Dalším specifickým znakem dyslexie je, že se mohou obtíže manifestovat v práci se symbolikou, v orientaci v ploše, prostoru a čase, proto mohou mít vysokoškoláci s dyslexií problémy v různých oblastech studia, nemusí to být jen učivo vázané na písmo, ale i na jiný symbolický systém (např. symbolika v přírodovědných oborech, užívání symbolů a orientace na řádcích v oborech informatiky aj.)

Dysgrafie: Je porucha psaní, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tedy čitelnost a úpravu. Je vázána na praktickou i estetickou úroveň psaní. Osoba s touto poruchou zaměňuje podobná písmena, písmo je neuspořádané, těžkopádné, neobratné. Psaní vyžaduje delší čas a přináší jedinci únavu, zejména při psaní delších textů. Objevuje se tendence směšovat psací a tiskací písmo (nutné je ale nesměšovat se specifickým rukopisem, který vzniká v důsledku individualizace písma). Trpět může celková úprava písemných materiálů.

Současné využívání výdobytků informačních technologií a zpracování textů a jiných materiálů na počítači velmi vhodně poskytuje studentovi možnost kompenzace, přesto se mohou vyskytovat situace, ve kterých je vyžadováno ruční psaní (např. zpracování písemných úkolů v atestech). Pak zde specifická porucha psaní vystoupí ve své závažnosti, kdy vyučující může mít problém s přečtením textu. Apely na to, aby student psal čitelněji, nejsou tou správnou metodou, jak řešit problém (viz níže).

Dysortografie: Je specifická porucha pravopisu, která je velmi často a úzce spojena s dyslexií. Vzniká v důsledku obtíží zejména ve fonologických dovednostech (fonologické povědomí, schopnost diferenciace, analýza a syntéza zvuků, tj. foneticko-fonologická rovina jazyka), vliv však mají i vyšší jazykové roviny (lexikálně-sémantická, morfologicko-syntaktická). U jedinců s dysortografií jsou časné tzv. specifické poruchy řeči (artikulační neobratnost, asimilace sykavek), které se následně mohou promítat do písemného projevu. Typickým bývá i snížený jazykový cit, který je potřebný jak při odůvodňování pravopisných jevů, tak při samotné písemné produkci.

Jedinec s dysortografií obtížně aplikuje gramatická pravidla, v jeho písemném projevu se vyskytuje vyšší chybovost (tzv. specifické chyby – záměny písmen, záměny slabik, vynechávání písmen, chybí diakritika, problémy v dodržení hranice slov, komolení slov), problémem může být psaní nových či cizích slov. Potřebuje delší čas na odůvodnění si pravopisných jevů i na kontrolu napsaného textu. Problémy ve vyšších jazykových rovinách narušují schopnost samostatně formulovat texty, vyjádřit se prostřednictvím písemných útvarů, častý je specifický styl psaného projevu.

Lehčí stupeň poruchy zpravidla přináší pouze vyšší chybovost, kterou lze kompenzovat užíváním textových editorů, případně externí korekturou jiné osoby. Studenti se závažnějším stupněm poruchy mohou mít problém se zpracováním písemných úkolů či seminárních prací, právě z důvodu narušení schopnosti formulovat texty.

Dyskalkulie: Jedná se o poruchu matematických schopností, která postihuje manipulaci s čísly, číselné operace, matematické představy, geometrii. Jejím projevem jsou nejen obtíže v numerickém počítání, ale především neschopnost orientovat se na číselné ose, časové přímce, chápat vztahy množství, číselné údaje spojené se studiem jakýchkoli oborů.

Diagnostika SPU a uplatnění požadavků na modifikaci studijních podmínek
Někteří studenti zvažují, zda se mají registrovat jako student se specifickými potřebami. Pokud víte, že máte specifickou poruchu učení, je velmi žádoucí, abyste prošli funkční diagnostikou a evidovali se tak mezi studenty se specifickými potřebami nejlépe na začátku svého studia, a to i v případě, kdy se u vás potíže při studiu ještě neprojevily. Pozdější požadavky na modifikaci podmínek a zkoušek mohou jejich realizaci komplikovat.

Specifické poruchy učení se mohou objevit až při studiu na vysoké škole, i když většina nově identifikovaných studentů uvádí, že v předchozím studiu na základní nebo střední školy problémy měly, ale zvládli je zvýšenou pílí, důkladnou přípravou na výuku nebo s podporou dospělých (rodič, učitel aj.). Jestliže u vás diagnostika SPU neproběhla, ale máte podezření, že se u vás porucha projevila vzhledem ke zvýšeným nárokům vysokoškolského studia, neváhejte kontaktovat příslušné odborníky na své škole (zpravidla se jedná o poradenské centrum). Poradí vám, kam se s požadavkem na diagnostiku obrátit.

Je-li je výuka realizována distančním způsobem a v minulosti zpracovaná funkční diagnostika neobsahuje všechna opatření, která by vám mohla pomoci zvládnout její nároky, neváhejte požádat o revizi posudku funkční diagnostiky a doplnění vhodných doporučení.

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková

Dopady postižení/znevýhodnění do vzdělávání a doporučované postupy

Přijetí ke studiu
Studenti s SPU mohou mít ztížené podmínky pro přijetí do studia, pokud se nepřihlásí o podporu a nežádají modifikaci přijímací zkoušky. Neúspěch při přijímací zkoušce může souviset s jejich potřebou delšího času na zpracování úkolů a kontrolu porozumění textům, s obtížným plánováním a strukturací úkolů, případně může mít vliv i problémová koncentrace pozornosti či zvýšená senzitivita a snížená tolerance vůči stresu, které mohou narušit samotný výkon. Modifikace, vycházející z rozboru obtíží studenta i poskytovaných podpůrných opatření při studiu na střední škole a při skládání maturitní zkoušky, mohou respektovat specifické potřeby studenta.

Nejběžnější, a přitom i nejjednodušší modifikací, která jedincům s SPU umožňuje podat adekvátní výkon, je navýšení časového limitu na vykonání zkoušky. Je nutné vzhledem k větší potřebě času na zpracování textů a dalších vizuálních podnětů, ale také vzhledem k častým problémům v koncentraci pozornosti. Přináší benefit i v tom směru, že dává uchazeči o studium pocit jistoty, naopak její absence může negativně zatížit podání výkonu. Dalšími možnými podpůrnými postupy je využívání pomůcek při skládání přijímací zkoušky (slovníky, kalkulačka) či možnost zpracovat písemný úkol na počítači. U závažnějších typů specifických poruch učení se může také pomoci s označením klíčových slov v textech formou grafického zvýraznění.

Nástup ke studiu
Při nástupu ke studiu je potřeba zajistit registraci studenta mezi studenty se specifickými potřebami. I když je procedura poměrně jednoduchá – dodání odborných zpráv dokumentující typ a stupeň poruchy (studenti mají zpravidla tyto dokumenty z předchozího středoškolského studia), podepsání informovaného souhlasu a realizace funkční diagnostiky – ne všichni studenti se specifickou poruchou učení se skutečně registrovat nechávají. Kvalifikované odhady říkají, že těchto studentů je na vysokých školách 5–10x více, a to jak na základě zkušeností vyučujících vysokých škol, tak také vzhledem k počtům studentů s SPU v populaci (8–9 % dle informací MŠMT). Např. na UK, i když platí počty studentů s SPU za největší (vzhledem k ostatním kategoriím dle metodiky MŠMT), přesto tvoří jen zlomek ze všech studentů na UK (Kucharská et al., 2021).

Kromě registrace se na počátku studia musí student zorientovat v systému vysokoškolského studia, vyřídit si všechny studijní náležitosti (zápis do studia, zápis do předmětů, registrace v knihovně či menze, zajištění studijní literatury aj.). Zejména studenti s problémy v exekutivních funkcích mohou promeškat některé termíny. Problémy v koncentraci pozornosti a špatná orientace v písemných materiálech mohou ovlivnit potřebnou orientaci ve studijním plánu. Student může přehlédnout podstatné informace v něm, může vzhledem k nepřesnostem ve čtení špatně identifikovat povinné či povinně volitelné předměty, semestr, kdy si je zapsat atd. Pomoci může osobní podpora (studijní asistence), možnost konzultací s garantem studijního programu či vyučujícími.

Průběh studia
Podle typu specifické poruchy učení mohou mít studenti s SPU problémy ve výuce, ale i v přípravě na ni. Nevyužívá-li vyučující vizuální oporu formou prezentací a mluví tzv. spatra, může mít student problém s identifikací struktury přednášky, rozlišením podstatných bodů učiva. Může také mít problém s novými pojmy, neboť mnoho jedinců s SPU může mít také slabší verbální schopnosti. Dále mohou poruchy pozornosti způsobovat výpadky ve vnímání obsahu přednášky. Bývá také problém sledovat verbální projev a současně si zapisovat důležité informace, které vyučující v rámci přednášky předává, o to více, vyskytuje-li se u studujícího současně problém v psaní. Proto je studenty s SPU jedním z doporučovaných přístupů, aby měli k dispozici písemné opory. Pokud vyučující nepracuje s prezentacemi, může studentovi předat rozšířený sylabus, s klíčovými pojmy, které je nutné obsáhnout, předat kondenzovaný text z výukových materiálů aj. Obecně se doporučuje, aby výuka byla pestrá a umožňovala multisenzoriální zpracování (prezentace, doplněné výklady, odkazy na studijní materiály, audiovizuální podněty, projektové principy aj.).

Nad rámec možností tohoto materiálu zmiňujeme také specifické nároky jednotlivých oborů. Specifické poruchy učení se mohou promítat do různých studijních programů různě. Student s SPU může na počátku studia konzultovat s příslušnými odbornými pracovníky VŠ, kteří se problematikou zabývají a kteří mohou doporučit v rámci funkční diagnostiky i vhodné přístupy z hlediska nároků jednotlivých studijních programů.

Problémem může být také příprava na výuku. I zde se velmi liší nároky jednotlivých studijních programů. Zvláště je potřeba řešit problém, pokud např. student s SPU nezvládá zpracovat zadané úkoly ve stanovených termínech (zvýšená unavitelnost, vyšší potřeba odpočinku, problémy v koncentraci pozornosti). Potíže v exekutivních funkcích mohou způsobovat špatný odhad časových nároků a problémy v plánování pro zpracování úkolů.

Oblastí, ve které mívají studenti s SPU problémy, je práce s literaturou. Pomalé čtení s nutností kontroly porozumění způsobují, že student nemusí obsáhnout tolik titulů odborné literatury, které vyučující vyžaduje. Vyučující může po konzultaci se studentem vytyčit základní literaturu, případně se dohodnout na sekvencích látky z více publikací. Pokud je součástí přípravy na výuku zpracování seminárního úkolu, je potřeba, aby si student vytvořil opory pro korekturu textů – nemůže argumentovat, že trpí specifickou poruchou učení, a proto se v textu vyskytují chyby. Práce na studijních strategiích, což bývá jednou z nabízených odborných služeb vysokoškolských poraden, může zahrnovat i zvyšování dovedností kontroly zpracovaných písemností. Dále to může být podpora pro zvyšování kompetencí tvorby textu (struktura textu, odkazování na bibliografické zdroje aj.).

Atestování
Velmi vhodnou formou podpory je navýšení časového limitu – jak při písemné zkoušce, tak při ústní zkoušce (příprava na výkon). U studentů s těžšími formami specifické poruchy učení je možné, pokud tak bylo doporučeno v rámci funkční diagnostiky a umožňují-li to předpisy dané vysoké školy, volba formy zkoušky (písemná vs. ústní) dle preference studenta. V písemné zkoušce je nutné tolerovat specifickou chybovost studenta, kterou na rozdíl od seminární práce nemá možnost v tak velké míře korigovat. Principy, které uplatníme v rámci kontrol studia v jednotlivých předmětech, se mohou uplatnit i při státní zkoušce. V závěrečných pracích některé vysoké školy nabízejí pomoc s korekturou textu po jazykové stránce.

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková

Specifické potřeby studentů se specifickými poruchami učení při studiu na VŠ

Posudek funkční diagnostiky a minimální kompetence pro VŠ studium
Specifické potřeby studentů s SPU se odvíjejí od závažnosti poruchy a je vždy třeba vzít v úvahu posudek funkční diagnostiky. Z charakteristiky poruch lze však vyvodit nejvýznamnější potřeby, které zároveň korespondují se specifickými potřebami uvedenými v metodickém pokynu MŠMT (Pravidla pro poskytování příspěvku a dotací VVŠ).

Metodický pokyn zároveň uvádí tzv. minimální kompetence, kterými by měli studenti VŠ disponovat. V případě studentů se specifickými poruchami učení se jedná o znalost práce s textem a o znalost práce s výpočetní technikou. Tyto kompetence lze rozvíjet pomocí nácviků studijních a pracovních strategií. Pro studenty je nezbytná dovednost práce s textem (efektivita čtení, orientace v dokumentech různého typu a různé délky a struktury) a o nácvik práce s výpočetní technikou umožňující kontrolu strukturní, typografické a ortografické správnosti textu.

Potřeba dostatku studijních materiálů pro samostudium 
Studenti s SPU potřebují především disponovat kvalitní studijní oporou při přípravě na plnění průběžných písemných úkolů a závěrečných kontrol studia. Podstatné jsou obsahové zápisy z přednášek a základní studijní literatura k danému předmětu. V rámci online výuky mohou studenti využít funkci nahrávání přednášky, ale tento způsob je vhodné doplnit službou zápisu od vyškolené osoby dle zvyklostí navštěvované VŠ.

Při práci s odbornými texty a literaturou student vždy uvítá, pokud si může text upravovat (řazení a tok textu, velikost, písmo, zvýraznění). V tomto ohledu je studentům k dispozici digitalizační střediska, které studentům text k úpravě připraví, pokud jsou na jednotlivých vysokých školách zřízena.

Je třeba mít na paměti, že příprava studenta k plnění závěrečných kontrol studia vyžaduje zpravidla výrazně více úsilí a času. Vhodné je tak studentům doplňovat online přednášky vizuální oporou. Podklady ve formě sylabu, prezentace, přehledu základní literatury k předmětu je žádoucí studentům poskytnout ještě před samotnou přednáškou. Jako prevence problémů s orientací v organizaci studia lze doporučit zasílat jasné a přehledné instrukce.

Potřeba vyšší časové dotace na zpracování informací a řešení úkolů
Při práci s psaným textem studenti často potřebují prodloužený čas na vypracování. Velkou oporou studentům s SPU je proto navýšení časové dotace pro zpracování textů (přečtení) či následné písemné zpracování. Budeme-li se studijním textem pracovat v semináři/cvičení, můžeme ho těmto studentům poskytnout předem, aby se mohli připravit doma. V případě zpracování písemného výstupu se můžeme se studentem domluvit na individuálním prodloužení termínu odevzdání (doporučujeme takový termín, který bude přijatelný pro studenta i vyučujícího).

Zvýšené potřeby podpory vykazují studenti při studiu cizího jazyka. Je proto možné zaznamenat zvýšenou poptávku po individuálních konzultacích.

Strukturace – učitel pomáhá tím, že ji má sám v přednášce 
Obtíže v exekutivních funkcích mohou během studia studentovi způsobovat problémy v rozlišování podstatných a méně podstatných informací. Těmto problémům můžeme snadno předejít tím, že má vyučující jasnou strukturu přednášky. Bude-li osnovu přednášky zařazovat do připravených slidů, budou se studenti s SPU v učivu lépe orientovat.

Potřeba opakovaných informací, dovysvětlování, potřeba osobního kontaktu 
Sekundární obtíže, které zaznamenáváme u studentů s SPU, mohou mít také podobu nejistoty ve své schopnosti, emoční nestability, sníženého sebevědomí v kontextu studijních výsledků. Těmto obtížím mohou předejít osobním kontaktem s vyučujícím, proto se může využívat ve zvýšené míře podpora v konzultačních hodinách. Platí to především u kurzů s vyšší náročností. Vzhledem k tomu, že student s SPU může mít ovšem také obtíže v komunikaci s vyučujícím, je vhodné studenty na možnost konzultace upozornit již na začátku semestru.

Kompenzace dílčích deficitů/Pomůcky 
Studenti se specifickou poruchou učení mají možnost své obtíže kompenzovat s pomocí technických zařízení. Nejčastěji využívanou pomůckou dyslektiků je diktafon. Student se může znovu vracet k obsahu přednášky (popř. doplnit si poznámky). Využití diktafonu je přínosné také pro studenty s obtížemi v oblasti psaní (dysgrafie a dysortografie). Čitelnost písma je v tomto věku často již kompenzovaná tak, že student píše např. tiskacím písmem. Stále ovšem přetrvává nízká rychlost psaní – student tedy nestíhá psát poznámky, proto je dobré umožnit mu nahrání přednášky. Studenti jsou vždy informováni o tom, že diktafon mohou použít pouze se svolením vyučujícího.

Další technickou podporou, kterou studenti využívají, jsou textové editory, díky nimž si mohou elektronické poznámky přizpůsobit svým potřebám (např. úprava fontu, podbarvení, použití tučného písma).

Pro studenty s těžkou formou dyslexie je také velkou pomocí použití počítačových programů, které převedou elektronicky psaný text do zvukové podoby.

Důsledné používání chytrých mobilních aplikací zaměřených na organizaci dne může výrazně zlepšit efektivitu plánování práce a včasné odevzdávání úkolů.

Včasnost řešení potíží 
Vyučující studentů s SPU často zmiňují, že studenti přicházejí s požadavky na úpravu zkoušek a závěrečných testů až když při pokusech o splnění neuspějí. Jedná se o jev poměrně běžný a má vzhledem k diagnóze své opodstatnění. Samozřejmě je nutné, aby student dodržel pravidla daná univerzitou, a vyučující by měl vědět o specifických potřebách studenta dostatečně dopředu. Důvodů, proč studenti nepřicházejí včas, je však celá řada. Studenti se často za svou diagnózu stydí jak před vyučujícími, tak před spolužáky, a nechtějí na sebe upozornit. Snaží se do poslední chvíle zvládnout nároky studia vlastními strategiemi. Chtějí si dokázat, že studium zvládnou (Zelinková, 2012).

Adam studoval bez větších problémů, zvládl studium na technicky zaměřeném oboru. Z gymnázia měl dobře osvojené studijní strategie, nenechával studijní povinnosti na poslední chvíli. Svoje obtíže, které plynuly z poruchy učení, považoval za překonané. Ve třetím ročníku ho ovšem čekala zkouška z cizího jazyka. Po absolvování několika neúspěšných pokusů o splnění zápočtu mu bylo jasné, že nezvládne získat ani zápočet. Vyučující z Centra jazykové přípravy si všimla specifičnosti jeho chyb, které se v testech objevovaly, a sama mu doporučila návštěvu poradenského centra.

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková

Závěrem této kapitoly

Studenti se SPU tvoří nejpočetnější skupinu mezi studenty se specifickými potřebami. Různorodost obtíží, se kterými se tito studenti musí vyrovnávat, je široká. Obecně lze říct, že postihuje dovednosti, které souvisí se školním výkonem – čtení, psaní, počítání.

Jedním z častých předsudků ohledně specifických poruch učení je, že se týkají pouze období základní školy a zvýšeným úsilím a cvičením oslabených funkcí obtíže zcela vymizí. Není tomu tak. S nedostatky v dané gramotnostní funkci se postižený člověk vyrovnává celý život. Obzvlášť během zkouškového období bychom neměli zapomínat, že stres u studentů obtíže většinou zhoršuje.

První kapitola představila studenty s SPU pohledem jejich obtíží, se kterými se potýkají v průběhu svého studijního života. Na tento „zápas“ lze ovšem pohlížet také pozitivně, neboť díky němu si tito studenti osvojí vlastnosti jako je houževnatost, pracovitost a odvaha kompenzovat své nedostatky.

Užitečné odkazy
V případě zájmu o problematiku lze dohledat pravidla, kterými se řídí poskytování podpory studentům se specifickými potřebami na vysokých školách – všech kategorií, a tedy i studentům se specifickými poruchami učení. Doporučujeme také sledovat webové stránky Asociace poskytovatelů služeb studentů se specifickými potřebami, která podává základní přehled o vysokoškolských centrech podpory a také přehledně informuje o formách podpory při studiu na VŠ.

Zatím nelze podat odkaz, který by mohl být užíván pro podporu distančního vzdělávání.

Funkční diagnostiku provádí odborné pracoviště vysoké školy, informace najdete na příslušných webových stránkách vysoké školy. Přehled podává i Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách. Dostupné zde.

Pro evidenci budete potřebovat zprávu z pedagogicko-psychologické poradny nebo jiného pracoviště, neměla by být starší než 2 roky a měla by obsahovat údaje z diagnostiky, která využívá všeobecně akceptovatelné baterie pro dospělou populaci/vysokoškoláky. Pokud se specifické poruchy učení objevují nově právě až na vysoké škole, může být vstupní diagnostika provedena v poradenském pracovišti vysoké školy. Případně se lze obrátit i na některé soukromé poradny, kde je však diagnostika SPU hrazena klientem (např. Pražská pedagogicko-psychologická poradna, Dyscentrum aj.).

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková