• https://poradenske-centrum.ujep.cz
  • Přístupy studentů – jak se na výuku připravit, o co a jak žádat, co pomáhá ve výuce, jak na zpracování úkolů ve výuce i pro atestování, jak na atestování atd.

Přístupy studentů – jak se na výuku připravit, o co a jak žádat, co pomáhá ve výuce, jak na zpracování úkolů ve výuce i pro atestování, jak na atestování atd.

Desatero pro studenty

Neslyšících studentů u nás na vysokých školách studuje jen pár stovek (srov. obrázek 2). Jedná se ani ne o jedno promile ze všech studentů veřejných vysokých škol, o soukromých vysokých školách statistiky neexistují).

To znamená, že mnozí z nich se při svém studiu opakovaně dostávají do situace prvních neslyšících studentů, se kterými se daný vyučující setkává. Ani pro jednu stranu se nejedná o jednoduchou situaci. Distanční výuka situaci ještě komplikuje, protože ani vyučující, ani neslyšící studenti často netuší, jak ji nejlépe naplánovat a realizovat, aby se do ní neslyšící studenti mohli účelně zapojit.

Na základě našich osobních zkušeností se domníváme, že by neslyšícím studentům, které čeká distanční výuka, mohly pomoci tyto kroky:

  •   být otevřený: Říct, že slyším jinak, než je obvyklé.
  •   být proaktivní: Obrátit se s žádostí o konzultaci, jak řešit různé situace spojené s distanční výukou, na svého funkčního diagnostika a/nebo pracovníky univerzitního odborného pracoviště.
  •   být kreativní: Každý problém má řešení. Jen je potřeba neulpívat na starých (a pro distanční výuku často nefunkčních či málo funkčních) postupech a hledat, jak k různým situacím přistupovat nově.
  •   nebát se: Každý rozumný vyučující (stejně tak tlumočník, přepisovatel, …) přivítá, když sám student navrhne možná řešení různých studijních situací, prodiskutuje je s ním a vyučující (tlumočník, přepisovatel, …) pak může pro svou výuku vybrat některé z nich. Zároveň každý vyučující (tlumočník, přepisovatel, …), kterému záleží na tom, jak jeho výuka probíhá, uvítá zpětnou vazbu a je přístupný hledání a ověřování dalších případných řešení, pokud se ta původní ukáží jako ne zcela vyhovující.
  •   sdružovat se: I když neslyšících studentů studuje na českých univerzitách poměrně málo, vždy je možnost se s některým z nich poradit, sdílet své zkušenosti, tipy, nápady. Kde ostatní neslyšící studenty hledat?

Mnoho dalších cenných rad a nápadů lze získat na různých zahraničních fórech sdružujících neslyšící vysokoškolské studenty a/nebo akademiky a vědce (některé skupiny mají oborové zaměření, např. Atomic Hands, AMPHL – Association of Medical Professionals with Hearing Losses nebo Deaf and Hard-of-Hearing STEM Professionals.

  •   To nejmenší, co lze udělat, je sledovat novinky týkající se distanční výuky na webu svého univerzitního odborného pracoviště zabývajícího se studiem studentů se specifickými potřebami.
    •   vybavit se: Pro bezproblémové zapojení do distanční výuky potřebuje každý neslyšící student umět používat některé speciální funkce (např. PIN ve videokonferencích) a mít kvalitní technické vybavení (webkameru, notebook s velkým monitorem apod.). Každý neslyšící student by se měl tyto potřebné funkce naučit používat a pořídit si potřebnou techniku. Buď to zvládne vlastními silami, nebo ho zaučí a techniku zapůjčí v jeho univerzitním odborném pracovišti zaměřeném na studium studentů se specifickými potřebami.
    •   plánovat: Je vynikající, když je v distanční výuce nastaveno vše tak, aby se do ní bez problémů mohl zapojit i neslyšící student. Vždy se ale může něco nečekaného stát, něco přestane fungovat, někomu selže připojení, … Proto je dobré mít vymyšlená náhradní řešení, nejen plán B, ale také C a raději i D a E, a umět je používat. Je např. tak trochu k ničemu, když student využívající při přednáškách přepis zajišťovaný přepisovatelem má jako „plán B” využití automatického přepisu, ale automatický přepis si nikdy nevyzkoušel, neví, jak se k němu připojit, jak si co nastavit apod. Takový „plán B” jako by ani neexistoval.
    •   připravovat se: V rámci technické přípravy na distanční výuku realizovanou formou videokonference je dobré věnovat se i zdánlivým detailům. Je například dobré zautomatizovat si, že je potřeba vždy zkontrolovat, že mikrofon u neslyšícího studenta je vypnutý (když celá třída poslouchá spolužákovo kručení v břiše, na výuku se moc nesoustředí…). A pak jedna citlivější záležitost: Mikrofony někdy dosti zkreslují přenášený zvuk, a tak se může stát, že se neslyšící student, který je zvyklý běžně používat mluvenou češtinu a okolí mu bezproblémově rozumí, dostane do situace, kdy mu není rozumět. Co s tím? Například domluvit se předem s vyučujícím, že kdyby se to stalo, vyzve studenta, aby odpovídal formou psaní do chatu. Podobně je potřeba předem s vyučujícím domluvit, jak v tomto případě pojmout prezentaci nebo referát neslyšícího studenta (lze využít video s titulky, seminární práci atd.).
    •   přizpůsobovat se: Kromě videokonferencí jsou při distanční výuce neslyšících studentů využívány také audiovizuální záznamy, často s projevy (ať už autorskými, či překlady) v českém znakovém jazyce. Aby bylo mluvčím českého znakového jazyka (včetně neslyšících studentů) rozumět, musejí svůj projev v některých ohledech přizpůsobovat a vzít mj. v potaz, že projev realizovaný v prostoru je přenášen ve dvou dimenzích, což příjemcům (vyučujícím, spolužákům, tlumočníkům, …) znesnadňuje porozumění. Doporučujeme nebýt před kamerou zhroucený na židli, být vhodně osvětlený, být dobře nastaven v zorném poli kamery (kamera musí snímat obličej a celý znakovací prostor), vyjadřovat se přiměřenou rychlostí a tempem, pečlivě a přesně (s precizními tvary rukou, zřetelnou mimikou, přehledným využíváním viditelného znakového prostoru) atd.
    •   být slušný: Není ostuda ani drzost (ba naopak!) otevřeně s vyučujícími, tlumočníky, přepisovateli, spolužáky, pracovníky odborných pracovišť aj. hovořit o svých specifických potřebách, hledat vhodná řešení, zkoušet je zavést do praxe, reflektovat je a poskytovat všem zainteresovaným zpětnou vazbu, navrhovat nová řešení a postupy, … Veškerá komunikace by však vždy měla zůstat v rovině slušnosti a neměla by sklouznout k nátlaku, vynucování, konfliktům apod.
  •   Ke každé životní situaci můžeme přistupovat různými způsoby. Dva možné přístupy k distanční vysokoškolské výuce ilustruje obrázek 5.

Obrázek 5. Neslyšící studentka při distanční výuce: nahoře bez podpory, dole s podporou.

Zdroj: Holubová, K. (2021). Neslyšící studentka při distanční výuce.

Autoři: Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová

Závěrem této kapitoly

Někdy se může zdát, že distanční výuka vynucená celosvětovou koronavirovou epidemií je v případě neslyšících studentů vysokých škol jednou velkou komplikací, která nikomu nepřinesla nic dobrého.

Určitě lze z této situace vytěžit i nějaká pozitiva a dosud neodhalené možnosti, např.:

  •   Souběžné sledování tlumočení a přepisu zobrazeného formou titulků, přibližování obličejů mluvčích během výuky realizované formou videokonferencí (obé např. v Zoomu), používání různých technických a technologických pomůcek (osobních indukčních smyček, automatických přepisů, …) aj., jež při prezenční výuce nejdou použít vůbec, nebo je to složitější než při distanční výuce, která je principiálně postavena na využívání ICT.
  •   Velmi snadné nahrávání částí výuky realizovaných formou videokonferencí a využívání těchto audiovizuálních záznamů (příp. zahrnujících překlady do českého znakového jazyka a/nebo titulky/přepis) v pedagogickém procesu.
  •   Přístup k velkému množství informací/akcí, jež jsou v masmédiích a na sociálních sítích přístupny v českém znakovém jazyce (nebo jiném národním znakovém jazyce či v mezinárodním znakovém systému) a/nebo s titulky/přepisem. 
  •   Téměř neomezená dostupnost obrovského množství zahraničních odborných přednášek, konferencí, seminářů… probíhajících v mezinárodním znakovém systému (nebo v některém z národních znakových jazyků) a/nebo s titulky/přepisem. Často se jedná o akce, jichž by se „běžný český neslyšící vysokoškolák” prezenčně nikdy neměl možnost zúčastnit.
  •   Skokové zvýšení ICT gramotnosti vyučujících, studentů, tlumočníků, přepisovatelů, … Doufáme, že nabyté dovednosti a zkušenosti budou všichni využívat i v prezenční výuce a posunou ji tak pedagogicky do jiných dimenzí, než byla před příchodem onemocnění COVID-19.

Užitečné odkazy

Odkazy na zdroje použité v této kapitole:

Andrea Hudáková, Kateřina Holubová, Tereza Hradilová