Podpůrné přístupy vyučujících, modifikace výuky – před výukou, ve výuce, při atestování

Podpůrné přístupy ve výuce

Vyučující by měl před samotnou výukou (prezenční i distanční) vědět, že má ve skupině studenty se specifickými potřebami – v našem případě se specifickou poruchou učení.

Měl by znát obecné principy těchto poruch, aby porozuměl obtížím studenta a neinterpretoval si je jako nezájem či lajdáctví. Měl by také vědět, že se studenti se SP za svůj handicap mohou stydět, proto je vhodné, když na začátku semestru neadresně informuje, aby se studenti hlásili, pokud budou potřebovat nějakou modifikaci ve výuce či při atestování.

Optimální je, když vyučující při přípravě materiálů na výuku, včetně výuky distanční, myslí na obecné principy, které uplatňuje ve vzdělávání studentů se specifickou poruchou učení. Tyto principy se promítají v obsahu předmětu a dále ve zvolených metodách a formách výuky.

•   Princip názornosti: ve všech studijních podkladech se snažíme zařazovat dostatek názorných příkladů.
•   Princip strukturovanosti: studijní podklady mají jasnou strukturu. Na začátku materiálů je vždy uveden jasný obsah a cíl. Na závěr je vhodné zařazovat shrnutí, které opět studenta navede k nejdůležitějším bodům studijního materiálu.
•   Dalším principem je užívání jednotného typografického systému pro zvýraznění vnitřního členění, s jednoduchou grafikou, což může velmi výrazně napomoci v orientaci v textech (např. v prezentacích užívaných při přednáškách).

Na základě výzkumných zjištění a zpětné vazby od jedinců s dyslexií sestavila Britská dyslektická společnost [1] doporučení k vytváření písemných podkladů vhodných pro jedince s dyslexií. Většinu z uvedených doporučení lze využít pro přípravu písemných materiálů obecně – slouží k zpřehlednění a usnadnění práce s textem pro všechny čtenáře, některá doporučení jsou cílena přímo na skupinu jedinců s dyslexií, neboť právě jim vyhovují více než ostatním čtenářům.

[1] Britská dyslektická společnost (British Dyslexia Association, BDA) je jednou z předních organizací, která usiluje o změny ve společnosti ve prospěch jedinců s dyslexií. Podporuje výzkum, nastavuje standardy podpory a přispívá k sdílení dobré praxe i odborných poznatků nejen na národní, ale také na mezinárodní úrovni.

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková

Doporučení pro vytváření písemných podkladů pro výuku

Doporučení se týkají otázky výběru fontů, strukturace obsahu studijního materiálu, rozložení textu, užití barev a tisku. Stručně si nyní základní tipy ze seznamu představíme (BDA, 2018).

Výběr fontu
Ohledně výběru fontu pro jedince s SPU panuje mezi odborníky shoda. Doporučeno je užití bezpatkového písma. Příkladem takového písma je např. Ariel, Comic sans, Verada, Tahoma či Calibri. Přímo pro jedince s dyslexií byly navrženy i speciální fonty. Designéři (často sami jedinci s dyslexií) v nich respektují hned několik zásad – prodloužení horní části písmen (b, d, f, h, k, l, t), dolní části písmen (g, j, p, q, y), výraznější rozdíly mezi písmeny b a d, p a q, ale také mezi rozlišit mezi velkým[i] I, malým [l] l a číslicí 1 aj. Příkladem takovýchto volně dostupných fontů je Lexie-Readable nebo Open dyslexic.

Strukturace textu
Delší text by měl být pomocí nadpisů a stylů členěn do sekcí a součástí textu by měl být obsah. Pro přehlednost je doporučeno použít u nadpisů font o 20 % větší než v běžném textu. Pokud je třeba nadpis ještě více zvýraznit, lze použít tučné písmo. Mezi nadpisy a mezi paragrafy by měly být mezery.

Pro zvýraznění se nedoporučuje používat podtrhávání ani kurzívu. Písmena i slova pak více splývají. Obdobně se také nedoporučuje předkládat text psaný velkým hůlkovým písmem.  Pokud chceme v textu zvýraznit slovo nebo nějakou jeho část, doporučuje se využít tučného písma.

Rozložení
Řádkování by mělo být úměrné velikosti mezer mezi slovy, doporučováno bývá řádkování 1,5.

Přednost se dává zarovnání textu doleva, ne do bloku. Řádky nemají být příliš dlouhé (doporučuje se do 60 až 70 znaků na řádek). Nepřehledný je pak pro jedince s dyslexií text uspořádaný do více sloupců (jako tomu bývá v novinách).

Užití barev
Jedním z hlavních doporučení v této oblasti je užívání jednobarevného pozadí bez obrazců nebo obrázků. Mezi textem a pozadím by měla být navíc dostatečná kontrastní úroveň.

Na barevné kombinace se zaměřilo i několik výzkumných šetření. Např. Rello a Baeza-Yates (2012) zjistili, že čtenáři s dyslexií četli nejrychleji při kombinaci černého textu na krémovém pozadí, dále pak také při kombinaci tmavě hnědého textu na světle zeleném pozadí, nejpomaleji četli černý text na žlutém pozadí, který ale paradoxně preferovali nejvíc.

Obecně se setkáváme s doporučením, že text by měl být tmavý na světlém, ale ne bílém, pozadí. Bílá totiž někdy působí rušivě a čtenáře příliš oslňuje.

Tisk
Pokud pro studenty připravujeme tištěný materiál, je vhodné nepoužívat lesklý, ale matný papír.  Důležitá je pak dostatečná tloušťka papíru, aby nedocházelo k prosvítání textu na druhou stranu.

V samotné výuce je vhodné mít jasnou představu o průběhu přednášky/semináře a připravené struktury se držet. Budeme-li pracovat v rámci výuky s textem, je vhodné ho studentovi poskytnout předem. Toto platí také při výuce cizích jazyků.

Bývá doporučováno, aby studenti se specifickými potřebami, včetně studentů s SPU, měli možnost pracovat přímo s texty, které připravuje vyučující (prezentace přednášek, rozšířené sylaby atd.). Je velmi důležité, aby vyučující poskytl materiál v takové podobě, aby mohl student přímo do textů vstupovat, doplňovat je či upravovat. Jedná se o tzv. otevřené dokumenty.

Nejčastější podoba modifikace, která je doporučována studentům s SPU je navýšení časového limitu – nejčastěji v rozmezí 25 až 50 % navíc. Student díky tomu může vyrovnat obtíže v rychlosti zpracování psaného textu. Přesná podoba modifikace při ústním/písemném zkoušení je uvedena ve zprávě z funkční diagnostiky.

Autoři: Anna Kucharská, Alice Rytychová, Olga Kučerová, Klára Špačková