Pár informací o stresu – proč ho zažíváme a jak nás ovlivňuje
Stres je normální reakcí organismu (těla i mysli) na požadavky okolí, výzvy, zátěž. Každý ho v nějaké míře zažíváme, může být jednorázový, dlouhodobý až chronický. Způsobují ho jak zcela běžné situace a stresory, jako je škola nebo práce, tak výrazné události až traumatické neočekávané situace, jako je například právě pandemie, přírodní katastrofy, trestné činy apod.
Jak se vypořádat se stresem uvádí v několika bodech také Národní americký institut mentálního zdraví (National Institute of Mental Health) [1].
Do určité míry stres potřebujeme, protože je adaptivní reakcí organismu na potenciální hrozbu. Abychom stres nezažívali, museli bychom žít ve vakuu, bez podnětů, bez lidí. Jak ale upozorňují lékaři Večeřová-Procházková a Honzák (2008), nedostatek podnětů a nuda mohou být paradoxně velmi silným stresorem. Což jsme si bohužel také mohli během posledních několika měsíců ověřit.
To, jestli se pro nás stres stane problémem, záleží na tom, kolik a jak silných stresorů musíme v určitý okamžik řešit a jak dlouho na nás působí. Co jsou stresory? Jsou to podněty, které vyvolávají stresovou reakci. Mohou mít různou podobu (Bryce, 2001):
- fyzické stresory a prostředí – hluk, teplo, ruch kolem nás;
- katastrofy – přírodní nebo způsobené lidským faktorem;
- velké životní změny – svatba, přestup na vysokou školu;
- hassles, tzv. každodenní problémy – zmeškání autobusu, vylitá káva na koberec;
- osobnostní stresory – perfekcionismus, nízké sebevědomí.
Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že stresorem mohou být i pro nás příjemné události. V seznamu stresových událostí, který vytvořili psychologové Holmes a Rahe (1967) je například svatba na 7. místě. Jedná se o tzv. škálu životních událostí – zde si ji můžete zkusit vyplnit.
Pokud jste si ji vyplnili a napočítali více než 300 bodů, neznamená to, že je nutné hned začít panikařit. Uvedené hodnoty jsou totiž pouze orientační a je důležité vědět, že každý z nás vnímáme různé stresory odlišně. To, co může být pro někoho velmi traumatické a stresující, může být pro někoho jiného pouze střední zátěží. Díky tomu se může stát, že se v našem okolí nemusíme setkat vždy s úplným pochopením, protože to, co vnímáme jako velmi stresující, ostatní mohou vidět jinak. Nepochopení může vést k tomu, že sami začneme zpochybňovat, co cítíme a vnímáme, případně se za to stydět.