Jak nás stres ovlivňuje a jak ovlivňuje vysokoškolské vzdělávání

Vysoká míra stresu může vést k rozvoji psychických problémů a podílí se také na rozvoji různých fyzických obtíží. K nejčastějším patří například vysoký krevní tlak, infarkt, bolesti hlavy, bolesti pohybového ústrojí, zvýšená náchylnost k infekcím apod. V rámci psychiky stres způsobuje problémy s pamětí, deprese, úzkosti apod. (Bryce, 2001).

U studujících na vysoké škole (a nejen u nich) je míra stresu spojená s pociťovanou kvalitou života [1]. Tzn., že čím vyšší míru stresu pociťujeme, tím se snižuje kvalita našeho života. Tlak, který studující na vysoké škole zažívají, může vést až ke zhoršení kvality života v různých aspektech: fyzické, psychické, zdravotní, sociální apod. Studie prováděné na univerzitních studentech ukazují, že mezi stresem a zhoršenou kvalitou života je blízký vztah a obojí má pak spojitost se zhoršenou kvalitou spánku, zhoršenými mentálním schopnostmi, s vyšší mírou depresivity a s neefektivními adaptačními strategiemi (Ribeiro et al., 2018).

Stres má nepochybně vliv na akademické výkony (Stoliker & Lafreniere, 2015). Křivka tzv. Yerkes-Dodsonova zákona (obrázek 1), která bývá využívána nejen pro vysvětlování stresu, ale celkově pro nabuzení organismu (arousal), ukazuje, že pro úspěšné fungování určitou míru nabuzení potřebujeme. Pokud je však míra nabuzení (v tomto ohledu stresu) příliš vysoká, náš výkon se začíná zhoršovat. Optimální je pohybovat se v tzv. komfortní zóně, kdy je míra stresu na takové úrovni, že to podporuje náš výkon. Pokud se však dostane za tuto zónu, přichází únava a pokud je míra stresu příliš velká nebo trvá příliš dlouho, může docháezt až k syndromu vyhoření (burnout).

Obrázek 1. Křivka Yerkes-Dodsonova zákona

Syndrom vyhoření mezi studenty a akademickými pracovníky není neobvyklý a významně snižuje akademickou úspěšnost (Schaufeli et al., 2002). Ovlivňuje také naše zapálení a vášeň pro daný studijní obor a celkové zapojení do studia nebo práce. Na zapojení do studia má také vliv naše pociťovaná osamělost a vnímána self-efficacy[2] (Stoeber et al., 2011). Pozornost syndromu vyhoření by měla být věnována významně u studentů medicíny, kteří jsou vystaveni příliš velkému stresu velmi často (Ribeiro et al., 2017), ale samozřejmě se může objevit i u studujících jiných oborů.

Pokud se vám třeba teď stává, že se hůř soustředíte, není to nic neobvyklého. Vliv stresu na pozornost je poměrně zkoumanou oblastí, ukazuje se například, že akutní stres nám zhoršuje schopnost záměrného rozdělení pozornosti (Sänger et al., 2014). Na druhou stranu se ale také ukazuje, že určitá míra stresu nám pomáhá odfiltrovat nedůležité informace a soustředit se na podstatné (Booth & Sharma, 2009).

V souvislosti s tím můžeme zmínit také tzv. Easterbookovu hypotézu, v rámci které se dochází k podobnému závěru, a sice, že pokud se zvyšuje naše nabuzení, zužuje se naše pozornost a jsme schopni soustředit se pouze na menší množství podnětů.

Stres a pozornost je stále zkoumané téma, není proto jednoduché uvést všeobecně platné a jasné závěry, nicméně zajímavé výsledky přinesl v tomto směru například výzkumný tým Bangassera (2019), kteří se domnívají, že může hrát důležitou roli i pohlaví. A to konkrétně pokud jsme vystaveni chronickému stresu, je možné že muži mají větší problémy s udržením pozornosti.

Pokud nejsme schopni dobře se soustředit, je pochopitelné, že tím utrpí i naše schopnost se učit. I když to nemusí platit vždy, jak upozorňuje Joels (2006). V literatuře zabývající se stresem se můžete setkat jak s teoriemi, podle kterých stres zhoršuje paměť a schopnost se učit, tak i s teoriemi, podle kterých je v tomto ohledu stres naopak prospěšný. Je možné výše zmíněné shrnout tak, že důležitá je míra stresu a doba, po kterou jsme mu vystaveni, do určité míry nám stres může pomoci. Chronický nebo velmi silný stres však naši schopnost učit se spíše zhoršuje, zajímavý článek o tomto tématu napsal například Sanders (2014).

Stres také může ovlivňovat kvalitu spánku, i to může být důvodem poměrně vysokého počtu problémů se spánkem mezi vysokoškolskými studenty. Spánková deprivace má pak vliv na kognitivní schopnosti, zhoršené soustředění, zhoršení školního výkonu, iritabilitu, depresi a samozřejmě únavu (Ribeiro et al., 2018).

[1] Dle World health organization je kvalita života naše individuální vnímání toho, jaká je naše pozice v životě v kontextu kultury a v systému hodnot, kde žijeme, a to ve vztahu k našim cílům, očekáváním, životnímu stylu a zájmům.

[2] Self-efficacy (do češtiny někdy překládána jako osobní zdatnost) – v psychologii velmi zkoumaný a používaný koncept, odkazuje k tomu, co si myslíme o našich schopnostech a o tom, co s nimi dokážeme zvládnout. Důležité je, že nejde o to, jaké reálně máme schopnosti, ale o naše přesvědčení o nich. Self-efficacy má poté vliv na naše reálné výkony.

Autor: Anna Vozková