Copingové strategie

Copingové strategie jsou někdy překládány jako strategie zvládání stresu, jejich cílem je zvládnout problém způsobující stres a emoce s ním spojené. Existuje různé dělení těchto strategií, jedno ze základních je na aktivní a vyhýbavé.

Strategie aktivní se projevují tím, že aktivně reagujeme na stresor, snažíme se vypořádat s problémem nebo s negativními emocemi s ním spojenými. Patří sem takové strategie jako plánování, vyhledání pomoci, akceptace apod.

Druhou možností jsou tzv. vyhýbavé strategie, které zahrnují například rozptylování se nebo vytěsnění a odmítání problému. Tyto strategie jsou většinou spojené se zhoršeným akademickým, fyzickým a psychickým působením, proto se někdy označují také jako maladaptivní (Freire et al., 2020).

Copingové strategie, které studující, ale celkově všichni z nás, využíváme, jsou velmi rozdílné a jsou závislé na individuálních charakteristikách. Také v různých situacích můžeme použít jinou strategii. Známe například následující příklady ze Seznamu copingových strategií (Tobin et al., 1989) a dotazníku Akademické copingové strategie (Sullivan, 2010):

•   hledání řešení problému;
•   sociální podpora – rodina, přátelé, psychologická pomoc;
•   vyjádření emocí;
•   vyhýbání se problémům;
•   odpojení se od ostatních lidí – izolace;
•   fyzická aktivita nebo cvičení;
•   snaha udržet si nadhled a humor;
•   akceptace, že nemohu s problémem nic dělat;
•   obviňování sebe nebo druhých;
•   zapojení se do aktivit, které mě rozptýlí (sledování filmu, televize, internet);
•   užívání alkoholu a drog.

Tento seznam by mohl pokračovat ještě poměrně dlouho, protože copingových strategií je skutečně hodně. V závislosti na tom, co bylo výše řečeno, které z nich byste označili za aktivní a které za vyhýbavé? Které vy sami někdy děláte? Které děláte nejčastěji? A které děláte a nebyly zde uvedeny? Využíváte někdy strategie, které nejsou úplně vhodné? A proč? Někdy mezi copingové strategie bývá řazena i prokrastinace, mimochodem.

Ribeiro (2018) zdůrazňuje, že je velmi důležité pomáhat vysokoškolským studentům rozvíjet copingové strategie, protože stejně jako většina populace mají studující tendence utíkat i k těm méně vhodným strategiím jako je alkohol, sociální izolace, ignorování a vytěsňování stresu. Oproti běžné populaci mají vysokoškolští studenti vyšší procento zneužívání alkoholu (ale naopak nižší procento zneužívání nikotinu a jiných návykových látek) (Hunt & Eisenberg, 2010). Zajímavé je, že zneužívání alkoholu a celkově návykových látek je mezi studujícími se SP naopak méně časté (Coduti et al., 2016; Umucu & Lee, 2020).

Jakou strategii zvolíte, je dáno různými faktory. Groomes & Leahy (2002) například zjistili, že je to spojeno i s mírou přijetí/nepřijetí určitého znevýhodnění. Lidé, kteří své postižení/znevýhodnění přijímají hůř, vnímají určité situace jako vice zatěžující. Poukazují více na překážky a volí méně vhodné copingové strategie jako např. vytěsňování a vyhýbání se problémům.  Například lidé s ADHD (ale nejenom oni) mají také tendenci k sebeobviňování, kdy například sami sobě říkají, že jsou zklamáním, že jsou hloupí, což následně prohlubuje jejich depresivitu (Overbey et al., 2011).

Často se stává, že i přes to, že si uvědomujeme, že některé způsoby řešení našich problémů a stresu nejsou příliš efektivní a chtěli bychom je změnit, ne vždy je to pro nás lehké. Každý z nás podvědomě i vědomě víme, že je důležité zdravě jíst, cvičit, relaxovat, mít efektivní time-managment. A často také máme pocit, že na to nemáme čas a energii. Prvním krokem ke změně bývá hlubší zamyšlení se nad tím, jak aktuálně problémy řešíme. Ideální v tomto ohledu může být například vyhledání psychologické pomoci, protože nám může nabídnout nezaujatý pohled a celý proces významně urychlit.

Autor: Anna Vozková