Podpůrné přístupy vyučujících, modifikace výuky – před výukou, ve výuce, při atestování

Studenti s psychickými poruchami

Pokud má vyučující v kurzu zapsaného studenta se specifickými potřebami, může si i on sám udělat ve svých poznámkách o této skutečnosti záznam. Při přípravě na hodinu si může lépe uvědoovat potřeby tohoto studenta.

Ať už tím, že mu pošle předem prezentaci či nebude kontrolovat jeho účast na hodině apod. Před výukou může vyučující také reflektovat případná riziková místa lekce a připravit si případnou modifikaci, alternativu zadání pro tohoto studenta. Průběžná komunikace vyučujícího se studentem může u většiny studujících s psychickými potížemi velmi podpořit jejich motivaci ke studiu i studijní sebehodnocení. Doporučujeme také, aby si vyučující se studentem vyjasnil, jak se bude komunikovat problém se spolužáky – zda mají nebo nemají o odlišných přístupech vyplývajících např. z posudku funkční diagnostiky vědět.

Ve výuce lze akceptovat větší podíl absencí při synchronní online výuce, jako dobrý nástroj se také osvědčila delší časová dotace na průběžné úkoly. Mnozí studenti také ocení možnost individuálních konzultací, ať formou videorozhovoru či emailu. Vyučující může nabídnout konzultace k zadané práci, případně ho může odkázat na studijní asistenci. Zvláště u studentů s většími projevy úzkosti je třeba se připravit na konkrétní dotazy, případně i na jejich větší počet. Trpělivé a konkrétní odpovědi či odkazy od vyučujících, kde přesně studující může odpovědi najít, lze jednoznačně ocenit.

Formu atestování doporučujeme diskutovat také s časovým předstihem, aby studující věděl, pokud možno co nejpřesněji, v jaké formě, rozsahu a v jakém prostředí jej zkouška/zápočet čeká. S odkazem na posudek funkční diagnostiky lze také doporučit možnost individuálního termínu či modifikaci formy zkoušky (písemná/ústní), která více vyhovuje aktuálnímu psychickému stavu studujícího. Doporučuje se i delší časová dotace pro přípravu na zkoušku (v případě ústní formy, u písemné formy vycházet z posudku funkční diagnostiky).

Autoři: Anna Kucharská, Pavla Presslerová, Kristýna Janyšková

Studenti s neautistickými neurovývojovými poruchami

Jak již bylo uvedeno výše, vyučující studentů s narušenou komunikační schopností mohou pociťovat určitou bezradnost, jak mají reagovat, co mohou po studentovi chtít a jak mu mohou pomoci.

Někdy se ale i dobrý úmysl může minout svým účelem, proto uvádíme některá doporučení. I když jsou to někdy velmi obecná doporučení, budeme reflektovat odlišnosti z hlediska jednotlivých poruch komunikace.

U studentů s poruchami výslovnosti a výskytem dysartrie lze doporučit:

  •   citlivý a nehodnotící přístup k formální stránce řeči;
  •   doporučení pro vyučující studentů s koktavostí, mutismem (neurotický podklad obtíží), s doprovodnou logofobií;
  •   poskytnout dostatek času pro mluvní vyjádření;
  •   nevystavovat studenta stresu (zhoršuje mluvní projev) – nutná je příznivá atmosféra při výuce;
  •   ponechat dostatečný čas na osvojení si učebních postupů, které vyučující používá, neměnit často učební styly (přístup dává studentovi určitou jistotu);
  •   nepřerušovat mluvu studenta, nedokončovat za něj věty;
  •   nehodnotit mluvní projev ani nenavádět na mluvní pokusy („zkus to, to zvládneš“);
  •   dávat dobrý mluvní vzor (mluvit pomaleji, zřetelněji);
  •   nevyhýbat se očnímu kontaktu, jeho absenci může student pociťovat jako nespokojenost se svými výstupy;
  •   nedávat prostor studentům pro prezentaci výsledků z hlediska rychlosti řešení úkolů;
  •   respektovat, zda student má zájem o prezentaci svých názorů, myšlenek, zpracovaných úkolů formou mluvy nebo písemnou formou.

Doporučení pro vyučující studentů s vývojovou dysfázií:

  •   volit jednodušší formu vyjadřování;
  •   kladení jednoznačných otázek;
  •   kontrola porozumění (mluvy i písemných materiálů);
  •   dostatečný čas pro komunikaci i pro zpracování úkolů, které byly zadány ústně nebo které vyžadují čtení delších a náročnějších textů;
  •   udržovat oční kontakt, ten může upozornit i na neporozumění u studenta;
  •   při atestování vycházet z možností studenta, respektovat doporučení funkční diagnostiky k volbě formy atestování (ústní zkouška vs. písemná);
  •   v písemné zkoušce lze využívat otázek s nucenou volbou, zpracování je pro studenta jednodušší než volné otázky, s nutností písemného vyjádření.

Autoři: Anna Kucharská, Pavla Presslerová, Kristýna Janyšková

Studenti s chronickým onemocněním

Podpůrné přístupy při studiu

  •   V případě delšího výkladu studentům velmi pomůže, když s předstihem obdrží prezentaci, do které si během přednášky ručně či na PC/tabletu mohou psát své poznámky. Pokud by v některých předmětech nebyly prezentace doprovodným učebním materiálem, je možné studenty vybavit osnovou přednášky, rozšířeným sylabem aj. V případě, že nebude tento způsob postačovat, je možné studentovi doporučit spolupráci se studijním asistentem, který mu zašle své zápisky atd. Také lze studentovi povolit nahrávání přednášky např. na diktafon, či přímo prostřednictvím online komunikačního nástroje (Zoom, …).
  •   Stejně jako u kontaktní výuky lze studentovi v případě hospitalizace, častých absencí či v případě, že nezvládá absolvovat celou přednášku, nabídnout možnost samostudia (zaslané prezentace, zvuková nahrávka přednášky). V posudku funkční diagnostiky lze také dohledat, zda má student nárok na individuální výuku.
  •   Zejména nahrávání přednášek se ukazuje být pro studenty se specifickými i potřebami velmi užitečnou formou podpory – studenti s chronickým onemocněním, kteří se z důvodu zhoršení zdravotního stavu nemohou zúčastnit (online či kontaktní) výuky, či studenti, kteří z důvodu bolestí a zvýšené unavitelnosti nevydrží celou přednášku, si mohou záznam pouštět postupně po takových časových úsecích, které jsou pro ně zvládnutelné.

Zásady pro atestování

  •   Studentům lze v návaznosti na výše uvedené problémy umožnit plnění studijních povinností a zkoušek v náhradním (individuálním) termínu, na zkoušku se student zapíše na konkrétní hodinu, ve které mu bude umožněno ji vykonat, aby byl eliminován čas čekání (ať už kontaktně či distančně). V návaznosti na funkční diagnostiku může student preferovat typ atestace (ústní/písemná zkouška) a může čerpat zvýšenou časovou dotaci na atestaci.
  •   U studentů s bolestivým onemocněním či takovým zdravotním stavem, který při námaze významně snižuje jejich výkonnost a pozornost, lze doporučit distanční formu testování i po přechodu na kontaktní výuku. Zejména u těch, kteří se na fakultu dopravují zdaleka, totiž může po takovéto námaze dojít k takovému poklesu schopností, že student nebude schopen zkoušku vykonat, anebo ji vykoná s výrazně horším výsledkem.

Autoři: Anna Kucharská, Pavla Presslerová, Kristýna Janyšková

Závěrem této kapitoly

Výše uvedené specifické potřeby jsou tzv. potřebami „neviditelnými“. Také proto mají studenti leckdy pocit, že jejich problémy mohou být okolím přehlíženy či dokonce bagatelizovány, což je může odradit od vyhledání podpory.

Potvrzení jejich specifických potřeb a jejich nároku na modifikaci ze strany vyučujícího tak může samo o sobě být pro studenty významnou podporou, která jim pomůže se ukotvit a zesílit. Základem podpory je zde respektující vztah.

Užitečné odkazy

Autoři: Anna Kucharská, Pavla Presslerová, Kristýna Janyšková