Specifické těžkosti studentů s PAS na VŠ

Specifické potřeby studentů s PAS

Je patrné, že specifické potřeby studentů s PAS vycházejí z jádrových problémů daných poruch a jsou dále variovány mírou deficitů v sociálním chování, úrovní intelektových schopností, nespecifickými obtížemi a prostředím.

Teprve poté dostáváme komplexní obraz specifických potřeb, který může být u jednotlivých studentů velmi rozdílný. Pokud shrneme výše uvedené, dá se říci, že vždy sledujeme potřeby studenta v následujících oblastech:

  •   sociální chování a komunikace;
  •   stereotypní chování a emoční reaktivita;
  •   adaptabilita;
  •   sebepojetí a sebehodnocení;
  •   problémové chování (v souvislosti se smyslovými abnormitami, emocionálně náročnými situacemi, odlišnostmi v kognitivním zpracování).

Specifické potřeby jsou také charakterizovány mírou nezbytné podpory, kterou student při studiu na VŠ potřebuje k úspěšnému absolvování studia. Podpůrná opatření se mohou týkat:

  •   organizace studia (zapisování do předmětů, sestavování rozvrhu, vyřizování žádostí);
  •   naplňování požadavků při studiu/obsahů studia (zaznamenávání poznámek z přednášek, pochopení nároků na atesty, příprava na atesty);
  •   atestační proces (průběh zkoušek a zápočtů, zvládnutí vysoce stresové situace);
  •   emoční podpora, kompenzace a rozvíjení sociálních, komunikačních dovedností a pracovního chování (poradenská centra na VŠ, terapeutické služby).

Při popisu specifických potřeb studentů s PAS můžeme také vycházet ze vzdělávacích programů vytvořených právě pro ně. V České republice je již od 90. let využíván program Strukturované učení odpovídající nárokům na odlišné kognitivní zpracování jedinců s PAS. I když je primárně určen pro žáky základních škol, jeho hlavní zásady či principy jsou dobře využitelné i při studiu na VŠ (Čadilová & Žampachová, 2008).

Princip struktury času a prostředí

Jedinci s PAS vykazují obtíže v kognitivním zpracování, což jim zhoršuje orientaci ve struktuře dne nebo v jejich okolí. Často je tedy pro ně důležité, aby strukturace času a prostředí byla výraznější a názornější, než jsme běžně zvyklí (je třeba si však uvědomit, že již rozvrh studenta a přidělení výuky do jednotlivých místností je struktura, více viz níže). Nezbytná jsou také jasná pravidla fungování v rámci struktury času a prostředí (i při distanční výuce).

„Pavel v rámci online výuky zkoušel možnosti aplikace, v níž probíhala online výuka. Jelikož nebyla dána pravidla předem, zkoušel, co funguje. Nejprve tak odhlašoval spolustudující, vypínal jim mikrofony. Poté, co byl upozorněn, aby toto nedělal, vypnul při jednom ze setkání i vyučujícího.” (Takové situaci můžeme předejít nastavením pravidel ideálně uvedených v záhlaví online kurzu. Při přechodu na novou formu výuky je třeba vždy nastavit základní pravidla a přemýšlet o tom, co by mělo být jasně/písemně dané. Pokud se nějaká nová skutečnost objeví v průběhu kurzu, je možné nastavit je později s určením data, od kdy jsou platná, poznámka autorky)

Princip vizuální podpory

Signifikantní u jedinců s PAS bývá také výrazná preference vizuálních podnětů. Všechny informace by tedy měly mít vizuální oporu s jasnou strukturou, měly by být pro studenta opakovaně přístupné a měly by být pochopitelné i bez dodatečného výkladu vyučujícího nebo dalších pracovníků VŠ. Doporučujeme využívat vizuální podporu například i v případě ústní komunikace se studentem (shrnutí důležitých bodů setkání, požadavky vyplývající pro studenta v krocích, nejlépe i s přesnými daty očekávaných výstupů).

Princip individuálního přístupu

Individuální přístup je nezbytný vzhledem k velké variabilitě projevů poruch autistického spektra, což vede k odlišnostem ve fungování jedinců s PAS (viz výše). Platí tedy, že bychom měli o každém studentovi vyžadujícím specifické přístupy a podporu načerpat informace důležité pro studium. Patří sem zejména: způsob a odlišnosti v komunikaci, nárok na speciální pomůcky, reakce na stres, neočekávané projevy v chování, nároky pro plnění atestů.

Vzhledem k deficitům v sociálním chování se jako klíčové ukazuje také to, že by měl student přesně vědět, s kým má na VŠ komunikovat, pokud potřebuje řešit organizaci studia či jeho obsah. Měli by být jasní klíčoví pracovníci, na které se může obracet a kteří v případě potřeby zprostředkují kontakt s dalšími vyučujícími, zajistí podporu v organizačních záležitostech. Na Karlově univerzitě byl z tohoto důvodu vytvořen systém kontaktních osob a referentů studijních oddělení zaměřujících se na problematiku studentů se specifickými potřebami. Je však možné, aby individuální podporu koordinoval i jiný akademik či referent mající důvěru studenta. Koordinaci služeb pro studenty pak na Univerzitě Karlově zajišťuje Centrum Carolina, na které se může obracet student i vyučující, pokud na své domovské fakultě mají problém dosáhnout na potřebnou podporu. I na ostatních VŠ najdeme poradenská centra pro studenty, kde jsou odborníci zajišťující obdobnou podporu.

„Jana studuje druhý ročník VŠ, při svých nadprůměrných intelektových schopnostech vykazuje poruchu autistického spektra se středně závažnou symptomatikou a přidruženou úzkostnou poruchou. Má velké problémy s adaptací na nové prostředí a situace, to způsobuje, že potřebuje jasnou strukturu a je pro ni složité přepínat mezi strukturami/prostředími. V praxi to znamená, že prostředí školy má spojené s učením, domácí prostředí s odpočinkem a nedokáže je dobře propojit. Distanční výuka tedy ze začátku znamenala neřešitelný problém. Připojovat se dokázala jen do kurzů, kde již znala pedagoga, úkoly nezpracovávala vůbec. Byla potřeba podpory kontaktní osoby v komunikaci s vyučujícími a zajištění přístupu do místnosti na VŠ, aby byla schopna zpracovat některé úkoly i v průběhu lockdownu.”

„Ivana má diagnostikovaný Aspergerův syndrom, v běžném kontaktu však není porucha patrná (působí jen tišším, rozvážným dojmem). Skupinové úkoly jsou pro ni problematické, pokud jsou ve skupině víc než dva studenti. Pak je pro ni domluva zmatená, obtížně se přizpůsobuje rozdělení rolí, často úkol zpracuje celý, předá ostatním a složitě se vyrovnává s tím, že jsou některé jeho části z prezentace vyřazeny. Prezentovat před větší skupinou je pro ni nemožné. V předmětech, kde byly skupinové prezentace klíčové, bylo využito možnosti, aby se na skupinové práci podílela, ale neprezentovala. Zároveň byl doporučen nácvik studijních strategií (nácvik prezentačních dovedností, rozvíjení komunikačních dovedností.”

Autor: Hana Sotáková

Specifické potřeby studentů s PAS v online výuce/při distančním vzdělávání

Distanční vzdělávání je samo o sobě specifickou formou vzdělávání, s níž mají studenti jen omezené zkušenosti.

Problémy v adaptaci na nové věci a situace u studentů s PAS ještě znásobují možné těžkosti a problémy.  V bodech shrneme specifické potřeby, které by měl vyučující v distanční výuce reflektovat, v dalších kapitolách se jim budeme věnovat více:

  •   potřeba adaptace na novou situaci (mohou sem patřit změny běžné rutiny a denního řádu, změny místa, kde se odehrává výuka, změny metod);
  •   potřeba jasné struktury a pravidel distanční výuky (platforma a pravidla fungování při online výuce; platforma studijních opor a dalších zdrojů pro výuku);
  •   potřeba jasných požadavků a pravidel atestů (postupných úkolů; zápočtů; zkoušek);
  •   potřeba pravidel komunikace s vyučujícím (závisí na individuálních potřebách studenta);
  •   potřeba tolerance specifických i nespecifických projevů v chování (problémy zapnout kameru v online prostředí; hypersenzitivita na určité smyslové podněty; problémy s důvěrou k internetovým aplikacím);
  •   potřeba alternativního plnění požadavků předmětu (dle individuálních potřeb studentů, např. plnění skupinových úkolů, diskuse v rámci online výuky atd.);
  •   potřeba emocionální podpory a zvládání náročných situací (v kompetenci poradenských center pro studenty na příslušné univerzitě).

Autor: Hana Sotáková

Závěrem této kapitoly

Specifické potřeby studentů s PAS vycházejí z komplexnosti poruchy, a zároveň také z individuálních projevů poruchy u každého studenta.

Znamená to pro nás úzkou spolupráci mezi studentem, pracovníkem zabezpečujícím podporu studentů na každé univerzitě, pracovníkem poskytujícími funkční diagnostiku a v neposlední řadě také vyučujícím. Je třeba mít na paměti, že student nemusí být schopen vyhodnotit přiléhavě své potřeby, zejména na začátku studia, kdy nemá se studiem na VŠ dostatek zkušeností. Je tedy nezbytné průběžně reflektovat jeho postup ve studiu, případně být proaktivní v komunikaci s ním.

Užitečné odkazy

Autor: Hana Sotáková